Odůvodnění
Dne 14. 6. 1999 se navrhovatelka obrátila na Ústavní soud s podáním, které bylo označeno jako stížnost na průtahy v soudním řízení. Uvedla, že její syn je držen již více než 30 měsíců ve vazbě pro podezření ze spáchání tr. činu podle § 250 odst. 4 tr.z. V řízení dochází k průtahům, nebot' ostatní obvinění se k řízení nedostavují. Její syn podal žádost o propuštění z vazby, ale po 4 měsících nedostal žádnou odpověd'. Požádala proto ústavní soud o pomoc, i když si je vědoma, že Ústavní soud nemůže nařídit soudní řízení. Soudní řízení je nařízeno až na 1. 10. 1999.
Ústavní soud mohl s ohledem na svou funkci posoudit podání stěžovatelky jako ústavní stížnost. Došel k závěru, že vzhledem k povaze návrhu nejsou splněny podmínky § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle kterého ústavní stížnost je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. V daném případě se jedná o stížnost, kterou podává někdo jiný, než koho se tvrzený zásah orgánu veřejné moci bezprostředně týká.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů., soudce zpravodaj odmítne návrh, podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky tohoto ustanovení byly naplněny a proto Ústavnímu soudu nezbylo rozhodnout tak, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 1999 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu