Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti S. S., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížnost navrhovatel podává jako obecný zmocněnec M. H., která v řízení před obecnými soudy žalovala Všeobecnou zdravotní pojišťovnu.
Ústavní soud přezkoumal návrh a dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť dle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být tato osoba v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. Je zřejmé, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, neboť - jak sám uvádí - vystupuje pouze jako obecný zmocněnec žalobkyně. Navrhovatel tedy není osobou oprávněnou podat ústavní stížnost za žalobkyni ve smyslu výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu. Podmínkou podání Ústavním soudem projednatelné ústavní stížnosti je skutečnost, že takovou stížnost podává sám advokátem zastoupený jednotlivec, jehož základní právo mělo být zasaženo. Závěrem Ústavní soud dodává, že podání navrhovatele nelze interpretovat tak, že stěžovatelem není navrhovatel, ale že stěžovatelkou je - v intencích zákona o Ústavním soudu právně nezastoupená - M. H. Z předchozích podání navrhovatele (i hypotetické stěžovatelky) je totiž zřejmé, že ani takový postup by k meritornímu projednání dané ústavní stížnosti nevedl (srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 432/6, I. ÚS 717/06, III. ÚS 1730/07 či I. ÚS 1729/07). V duchu zásad procesní ekonomie proto Ústavní soud podání posuzoval jako návrh na zahájení řízení S. S., a nikoli M. H., kteroužto z výše uvedených důvodů ani nevyzýval k odstranění vad podání, spočívajících mj. v absenci právního zastoupení advokátem. S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2007
Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj