UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 10× citováno

Spisová značka

II. ÚS 2908/23

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2023-12-13Zpravodaj: Uhlíř DavidTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2023:2.US.2908.23.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2023-11-01

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost lze odmítnout bez předchozí výzvy k odstranění vad, pokud byl navrhovatel na totožné vady v předchozích řízeních opakovaně a dostatečně poučen. Povinné zastoupení advokátem se vztahuje již na sepsání ústavní stížnosti; návrh musí dále obsahovat ústavněprávní argumentaci, určitý petit a předepsané přílohy. Obecná a neodůvodněná námitka podjatosti soudců nesplňuje požadavky § 37 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o společném návrhu Ing. J. H. a J. H., směřujícímu proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2023 č. j. 24 Cdo 883, 884, 885/2023-601 a jemu předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu bylo dne 1. listopadu 2023 doručeno podání, které dle obsahu posoudil Ústavní soud jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

2. Předtím než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, zkoumá, zdali jsou splněny veškeré formální náležitosti a procesní předpoklady pro její meritorní posouzení předepsané stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž posuzuje i to, zda podání splňuje veškeré náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti a procesní předpoklady splněny, bývá navrhovatel zpravidla vyzýván k odstranění vad podání v Ústavním soudem určené lhůtě.

3. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

4. Navrhovatelé v řízení nejsou zastoupeni advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Návrh nesplňuje ani další náležitosti stanovené v § 34 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, přičemž v ní především absentuje jakákoli, byť alespoň základní, ústavněprávní argumentace, a návrh neobsahuje ani vymezení toho, co sleduje, tj. návrh, jak má Ústavní soud rozhodnout. Ke stížnosti nejsou připojeny ani předepsané přílohy (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

5. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že se na něj navrhovatelé již mnohokráte (v několika desítkách případů) obrátili s návrhy trpícími stejnými vadami. Ústavní soud stěžovatele na totožné vady opakovaně v minulosti upozorňoval s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti. Přesto však navrhovatelé nadále volí nekvalifikovaný postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.

6. Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci vyloučeni z rozhodovacího procesu o ústavní stížnosti stěžovatelů. Odmítají-li navrhovatelé všechny soudce Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout, jak byli stěžovatelé již opakovaně upozorněni.

7. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o vadách podání dostávalo témuž navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak prokazatelně stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zejména zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného, poučení postupem zjevně neefektivním a zbytečně formalistickým.

8. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval ani jednoho z navrhovatelů k odstranění výše uvedených vad návrhu a za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2023

David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací