Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 25 Cdo 4925/2015-94, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 26. 1. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele ze dne 23. 1. 2016 směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 25 Cdo 4925/2015-94.
2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 3. Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být každá fyzická nebo právnická osoba, která je účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem, zastoupena advokátem. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že podání stěžovatele nesplňovalo výše uvedenou náležitost, tj. nebylo z ní patrné, že by stěžovatel byl pro řízení o shora uvedené ústavní stížnosti zastoupen advokátem, vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění této vady výzvou ze dne 12. 2. 2016, k čemuž mu stanovil lhůtu jednoho měsíce ode dne doručení této výzvy. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebude-li předmětná vada ve stanovené lhůtě odstraněna, bude Ústavní soud nucen ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 22. 2. 2016. Lhůta k odstranění vad ústavní stížnosti proto stěžovateli uplynula dne 22. 3. 2016. 5. Ústavním soudem bylo zjištěno, že stěžovatel v mezidobí požádal Českou advokátní komoru - pobočku v Brně o ustanovení právního zástupce k řízení o shora uvedené Ústavní stížnosti, přičemž této žádosti bylo Českou advokátní komorou vyhověno. Stěžovateli ustanovený zástupce však následně požádal Českou advokátní komoru o zproštění od povinnosti k zastupování stěžovatele. Této žádosti vyhověno nebylo. S přihlédnutím k této okolnosti proto Ústavní soud vyčkával s odmítnutím ústavní stížnosti. Protože však do dnešního dne nebyla její vada spočívající v nedoložení právního zastoupení stěžovatele odstraněna, přičemž stěžovatel Ústavní soud ani nepožádal o prodloužení jemu stanovené lhůty, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2016
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu