Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 8. 8. 1997 se na Ústavní soud obrátily s ústavní stížností obchodní společnosti R. a R., obě se sídlem v [adresa] zastoupené advokátem JUDr. V.K., proti postupu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Stížnost byla podána včas a stěžovatelky byly řádně zastoupeny ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Na tomto základě Ústavní soud přezkoumal přípustnost ústavní stížnosti. V petitu své ústavní stížnosti se domáhají, aby Ústavní soud zakázal krajskému státnímu zástupci a jemu podřízeným orgánům odmítat jejich návrhy podle § 79 a § 80 tr. ř. na zajištění jim odcizeného, popř. podvodně předisponovaného majetku, a to v rámci trestního řízení, kde vystupují jako poškozené, a dále návrhy na zajištění jejich nároků na majetku obviněného ing. R.R. podle § 47 tr. ř. Dále požadují, aby Ústavní soud přikázal krajskému státnímu zástupci a jemu podřízeným orgánům dohledat majetek obou poškozených společností a v rozsahu, v němž bude dohledán, jej zajistit podle § 79 a § 80 tr. ř. jako věc důležitou pro trestní řízení. Tento petit, kterým je Ústavní soud vázán, byl posouzen následujícím způsobem. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavností (čl. 83 Ústavy ČR).
II. ÚS 293/97 Jeho kompetence jsou taxativně vymezeny v čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR. Nepřísluší mu posuzovat, zda určité jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu nebo zda se jedná o vybočení z pravidel platných pro obchodní či občanskoprávní vztahy. Zde je předvídána působnost obecných soudů, popř. orgánů činných v trestním řízení. Tyto orgány dosud věc, o kterou se v ústavní stížnosti jedná, neuzavřely. Teprve pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu ve věci bude možné napadnout podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížností. V dané fázi řízení není Ústavní soud oprávněn orgánům činným v trestním řízení nařizovat nebo ukládat provedení konkrétních úkonů podle tr. ř. (navíc použití § 80 tr. ř. předpokládá předchozí použití § 79 tr. ř., což v daném případě není dáno). Je povolán pouze k tomu, aby přezkoumal ústavnost jejich postupu jen v případě ukončení věci pravomocným rozhodnutím, které by bylo současně zásahem do základních práv nebo svobod stěžovatelek. Ty musí přitom vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný a podle písm. f) téhož ustanovení jako návrh, který je nepřípustný.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 1997 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu