Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o. se sídlem [adresa] a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2012 č. j. 136 EC 401/2010-65, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD (výrok I.). Současně uložil žalované zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 230 Kč (výrok II.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu, že o náhradě nákladů řízení rozhodl v rozporu s průběhem řízení i v rozporu s rozhodnutím ve věci. Namítá, že důvodně očekávala, že v případě úspěchu ve sporu jí bude přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Domnívá se, že soud ustanovení § 142 a § 137 o. s. ř. aplikoval nesprávně a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Jeho postup označuje za svévolný a rozhodnutí považuje za nedostatečně odůvodněné a neodůvodněně zvýhodňující jednu stranu sporu. Na podporu svých tvrzení pak odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, zmiňuje stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008 a dovolává se judikatury Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k právu na právní zastoupení. Je přesvědčena, že při vyčíslování náhrady nákladů řízení měl soud postupovat v souladu s novelizovanou vyhláškou č. 484/2000 Sb., neboť nebyly dány důvody pro vyloučení její aplikace, a poukazuje na nemožnost uplatnit opravný prostředek proti výroku o náhradě nákladů řízení v bagatelních věcech.
Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky týkajícími se právní problematiky rozhodování o nákladech řízení ve věcech tzv. formulářových žalob se Ústavní soud ve svých senátech již opakovaně zabýval a právní názor zastávaný obecnými soudy v těchto věcech shledal ústavně konformním (nález sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 či např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2612/12, IV. ÚS 2953/12).
Napadené rozhodnutí, které je řádně odůvodněno, je zcela v souladu se závěry plynoucími z judikatury Ústavního soudu, jež je stěžovatelce známa, a proto postačí na ně pro stručnost plně odkázat.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2012
Stanislav Balík předseda senátu