Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatelů Bc. L. R. a T. R., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2011, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl doručen návrh stěžovatelů, směřující proti blíže neoznačenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2011.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelé nebyli právně zastoupeni (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a k návrhu nebyla přiložena kopie o rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jejich práv (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelé podali k Ústavnímu soudu od října 2007 do září 2011 již 19 jiných návrhů, ať samostatně nebo společně, přičemž ani v jednom případě nebyli právně zastoupeni. Ve 12 z těchto případů byli vyzývání k odstranění vad podání, přičemž byli poučeni o nezbytnosti právního zastoupení a o dalších náležitostech nutných pro řádné podání ústavní stížnosti.
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelé byli v nedávné době opakovaně obeznámení s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, a bylo proto v jejich vlastním zájmu, aby další jejich ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající v nedostatku právního zastoupení, neobsahovaly. Přístup stěžovatelů, kdy naopak řízení prodlužovali tím, že vyčkávali, až je Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv. Proto Ústavní soud jejich ústavní stížnosi, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 28/11 a IV. ÚS 43/11 odmítl, aniž by považoval za nutné je předtím vyzývat k odstranění jejich vad.
Ze stejných důvodů Ústavní soud i nyní projednávanou ústavní stížnost sepsanou nekvalifikovaným způsobem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2011
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj