Odůvodnění
Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zcela neopodstatněný. Ve své ústavní stížnosti se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11.9. 1996, sp. zn. 8 To 224/96. Navrhovatel ve svém podání uvádí, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 6. 1994, sp. zn. 1 T 27/94, odsouzen za trestný čin podplácení podle § 161 odst.1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 2 let. Odvolací soud na základě stěžovatelova odvolání zrušil výrok soudu I. instance o podmíněném odkladu výkonu trestu s tím, že zkrátil podmíněný výkon trestu na zkušební dobu 1 roku. Stěžovatel konstatuje, že rozsudek prvoinstančího soudu byl vynesen dne 8. 6. 1994, avšak k jeho písemnému vyhotovení došlo teprve dne 18.10. 1995, tedy více 1
jak po 16 měsících. Tuto skutečnost vzal stěžovatel jako jeden z hlavních důvodů k podání odvolání a po krajském soudu požadoval zastavení svého trestního stíhání ve smyslu ustanovení § 11 odst.1 písm.ch) tr.ř. Stěžovatel tvrdí, že rozsudkem odvolacího soudu došlo k porušení č1.6 odst.1 věty prvé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění příslušných protokolů, jakož i k porušení čl. 10 a čl. 90 Ústavy. Odvolací soud sice konstatoval porušení citovaného článku Úmluvy, ale zároveň tento protiprávní vztah legalizoval tím, že napadené rozhodnutí v podstatě potvrdil, když dovodil, že jak Úmluva, tak ani právní řád České republiky nemají žádné ustanovení, podle kterého by mohl rozhodovat a postupovat tak, aby odstranil zjištěný závadný stav, spočívající v porušení shora citovaného základního práva.
S tímto názorem stěžovatel nesouhlasí a domnívá se, že odvolací soud měl předložit věc k rozhodnutí Ústavnímu soudu, jestliže sám dospěl k závěru, že bylo porušeno základní lidské právo, zaručené mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Závěrem zdůrazňuje, že i případný výkon trestu, započatý po tak dlouhé době, již ztrácí svůj účel a význam a nedůvodně by stěžovatele zatěžoval až téměř po 3 letém období od spáchání trestné činnosti.
Z napadeného rozsudku krajského soudu soudce zpravodaj zjistil, že výměra trestu odnětí svobody zůstala pro stěžovatele nezměněna s tím, že zkušební doba se jak u stěžovatele, tak u ostatních tří spoluobžalovaných stanovila podle ustanovení § 59 odst.1 tr. zák. na jeden rok. Navrhovatel v odvolacím řízení argumentoval rovněž právním závěrem vysloveným v nálezu Ústavního soudu ze dne 22.3. 1995, sp. zn. IV. ÚS 173/94, k němuž odvolací soud zdůraznil, že v nálezu uvedená skutečnost, tj. porušení práva na přiměřenou lhůtu k projednání trestní věci se netýká pouze stěžovatele, ale všech obžalovaných. Postup okresního soudu, který vyhotovil rozsudek až po 16 měsících od jeho vyhlášení je ničím neomluvitelný a neodůvodnitelný. K právnímu závěru nálezu ÚS, sp. zn. IV.ÚS 173/94 připomněl, že 2
citovaný nález ústavního soudu sice zrušil stížností napadený rozsudek, ale nikoli pouze z důvodu porušení č1.6 odst.1 Úmluvy.
K tvrzení stěžovatele, že porušením jeho práva na spravedlivé, veřejné a v přiměřené lhůtě projednané věci nezávislým a nestranným soudem, je nutno vzít v úvahu i další publikovaný judikát Ústavního soudu uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, ročník 1997 - první díl, ze kterého vyplývá, že samotná skutečnost, že bylo porušeno právo stěžovatele na projednání jeho věci soudem bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. V této souvislosti je nucen soudce zpravodaj konstatovat, že zákon mu nedává žádný prostředek k přiznání jiné satisfakce stěžovateli než je vyslovení závěru, že toto právo bylo porušeno (viz. čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod). Jak již zdůraznil i odvolací soud, porušení takového práva nezakládá podle existující judikatury a platné legislativy ČR důvod k zániku trestnosti stěžovatelova jednání.
Soudci zpravodaji proto nezbylo než podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 26.1. 1998 3