Odůvodnění
Návrhem, který došel Ústavnímu soudu dne 20. 8. 1997, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 1997, č. j. 18 Co 488/96-84, a současně navrhl odložení touto ústavní stížností napadeného rozhodnutí.
Současně s návrhem ústavní stížnosti stěžovatel podal ve věci dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Ústavní soud byl proto nucen vyčkat rozhodnutí dovolacího soudu. Dne 11. 8. 1999 byl Ústavnímu soudu doručen rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. května 1999, č. j. 2 Cdon 1582/97-111, kterým bylo dovolání stěžovatele zamítnuto.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Neodmítnuté a projednané 1
II.ÚS 309/97 dovolání vydáním rozsudku Nejvyššího soudu ČR je takovýmto prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost byla tedy podána v době, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval, a proto je podle ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 18211993 Sb. podaná ústavní stížnost nepřípustná. Měla by již směřovat, pří splnění zákonných podmínek, proti citovanému rozsudku Nejvyššího soudu ČR.
Ústavní soud byl proto nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh jako nepřípustný odmítnout.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 25. srpna 1999