II. ÚS 311/97

Odůvodnění

Návrhem ze dne 18.8.1997, doplněným dne 3.10.1997, který navrhovatel označil jako ústavní stížnost, se navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem vyslovil porušení ústavně zaručeného práva vlastnit a užívat majetek navrhovatele (jím sdružených a zastoupených členů) odmítnutím uznání honitby Okresním úřadem v K.H., vyjádřeným přípisem ze dne 21.7.1997, čj. ZP/688/2652/97, a Ministerstvem zemědělství ČR, vyjádřeným přípisem ze dne 6.8.1997, čj.1203/975010, a dále aby zakázal uvedeným orgánům veřejné moci odmítat uznání honitby stěžovateli toliko z důvodu nedostatku zákonem č.23/1962 Sb. stanovené minimální výměry 500 ha honebních pozemků a současně, aby ústavní soud ČR zrušil část zákona č.23/1962 Sb., tj. tato slova ustanovení § 6 odst. 7 předmětného zákona: "ve vlastnictví odborné školy, ve které jsou vychováváni myslivci, nebo ústavu pro výzkum zvěře". Ústavní stížnost byla podána včas a navrhovatel byl zastoupen v souladu s požadavky zákona o Ústavním soudu. Proto byly přezkoumány další podmínky pro řízení ve věci samé. Ústavní soud si vyžádal vyjádření obou účastníků řízení. Ve vyjádření Okresního úřadu v K.H. ze dne 25.3.1998 se k ústavní stížnosti uvádí, že členy V., K.H., nejsou jen vlastníci pozemků, a že o uznání žádá ten, kdo k tornu není oprávněn. Rovněž Ministerstvo zemědělství a

II. ÚS 311/97 výživy ve svém vyjádření zaujalo stanovisko k tomu, komu může být přiznáno právo myslivosti v uznané honitbě, oboře nebo samostatné bažantnici s tím, že navrhovatel tyto podmínky nesplňuje a že se tím nejedná o zvýhodnění některých forem vlastnictví. Současně navrhlo žádost na zrušení části zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, zamítnout. Možno tak shrnout, že navrhovatel podal dne 25.6.1997 u Okresního úřadu, referátu životního prostředí v K.H. podání v záhlaví označené jako žádost o povolení jednak společenstevní honitby, případně obory. V textu žádosti navrhovatel uvádí, že honební společenstvo bude vytvořeno dodatečně. Zákon č.23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění změn a doplnění, ve svém § 6 odst. 3 uvádí, že návrh na uznání společenstevní honitby předkládá okresnímu úřadu, který může uznat společenstevní honitbu, honební společenstvo. Honební společenstvo je právnickou osobou. Obdobně § 7 odst.2 zakládá oprávnění podat návrh na uznání obory v případě souvisejících honebních pozemků více vlastníků pro honební společenstvo, vytvořené z vlastníků honebních pozemků. Jak je z uvedeného podání navrhovatele a vyjádření Okresního úřadu v K.H. zřejmé, k vytvoření honebního společenstva do doby podání návrhu okresnímu úřadu nedošlo. O uznání žádá ten, kdo k tornu není oprávněn. Ústavní soud konstatuje, že pro daný druh zvláštního správního řízení vymezuje okruh účastníků řízení zákon č.23/1962 Sb., o myslivosti, v platném znění. Obecná úprava stanovení okruhu účastníků správního řízení obsažená v § 14 zákona č.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), se proto pro uvedený druh zvláštního správního řízení neuplatní. Nemohlo tedy být a nebylo v daném případě platně zahájeno ani správní řízení u orgánu prvého stupně, tedy Okresního úřadu v K.H., který je k němu věcně a místně příslušný. Ústavní soud z tohoto důvodu jednoznačně dospěl k závěru, že nemohla být ani naplněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č.182/1993 Sb.). Ústavní soud proto dospěl k závěru, že v dané věci byl návrh podán osobou zjevně neoprávněnou. Navrhovatel V., nebyl a nemohl být, jak bylo výše doloženo, navrhovatelem a účastníkem správních řízení o uznání společenstevní honitby, resp. obory podle zákona č.23/1962 Sb., v platném znění, a ve vztahu k němu nemohlo dojít napadaným působením účastníků Okresního úřadu v K.H. a Ministerstva zemědělství ČR k namítanému porušení jeho ústavně zaručeného práva vlastnit a užívat majetek (jím sdružených a zastoupených členů), neboť působnost a přípisy účastníků navrhovatelem napadené se týkaly výlučně oblastí uznání společenstevní honitby, resp. obory, kde subjektem, o jehož právech se v tomto správním řízení může jednat, je honební společenstvo (§ 6 odst. 3, § 7 odst.2 zákona č.23/1962 Sb., v platném znění), které dosud nebylo vytvořeno, jak uvedl sám navrhovatel. V této souvislosti považuje Ústavní soud za nutné upozornit, že zákon č.23/1962 Sb., v platném znění, stanoví jako předpoklad pro členství v honebním společenstvu vlastnictví k honebním pozemkům. Pro tyto účely je zcela irelevantní členství ve V., které, jak vyplývá ze spisového materiálu, není vlastníkem pozemků, jež by měly tvořit společenstevní honitbu, resp. oboru. Z tohoto důvodu soudce zpravodaj rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst.1 písm.d) zákona č.182/1993 Sb., neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Z tohoto sdílí právní osud návrh v hlavní věci ústavní stížnosti i

ÚS 311/97 akcesorický návrh na zrušení ustanovení § 6 odst. 7 zákona č.23/1962 Sb., o myslivosti.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V. C.1 Soudce Ústavního soudu V Brně dne 29. dubna 1998