II. ÚS 3164/13

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Z napadeného usnesení Krajského soudu v Brně totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není ústavní stížnost ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 241/97, II. ÚS 2492/12 aj.), neboť jediným výrokem tohoto rozhodnutí byl rozsudek soudu prvé stolice, Okresního soudu Brno-venkov, v celém rozsahu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Není tak splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Skutečnost, že rozsudek nalézacího soudu byl odvolacím soudem zrušen, současně znamená, že předmětné soudní řízení nebylo skončeno, a proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná. Proto rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy soud prvého stupně, byť vázán právními názory vyslovenými v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu, teprve rozhoduje o dalším postupu v řízení, by bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti.

Ve světle řečeného byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 23. října 2013

Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj