Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti obchodní korporace WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, sídlem [adresa] Brno - Štýřice, zastoupené Mgr. Patrikem Personou, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2024 sp. zn. 8 Cmo 176/2024, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a zasaženo do jeho hospodářských práv ve smyslu čl. 26 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že na návrh stěžovatele, zastoupeného likvidátorkou JUDr. Jiřinou Lužovou, Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 7. 8. 2024 č. j. Dr 5441/RD280/KSBR, Fj 93099/2024/KSBR rozhodl o výmazu členů jeho statutárního orgánu - předsedy představenstva Ing. P. M. a místopředsedy představenstva Ing. J. K. při současném zápisu dne zániku členství i funkce (u Ing. P. M. dnem 30. 5. 2018 a u Ing. J. K. dnem 26. 7. 2018). Podáním doručeným uvedenému soudu dne 13. 8. 2024 se stěžovatel vzdal práva odvolání.
3. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel, zastoupený Mgr. Patrikem Personou, advokátem, na základě plné moci ze dne 13. 8. 2024, kterou mu za stěžovatele udělil Ing. P. M., odvolání, to však Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen "o. s. ř.") odmítl jako podané někým, kdo k tomu není oprávněn a stěžovatele poučil o nepřípustnosti dovolání.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
6. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. (ve znění pozdějších předpisů) může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (mimo jiné) pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
7. V posuzované věci ústavní stížnost směřuje proti usnesení vrchního soudu (jako soudu odvolacího), kterým bylo podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti výše označenému usnesení krajského soudu (jako soudu prvního stupně). V této situaci stěžovatel měl k dispozici k ochraně svých práv mimořádný opravný prostředek, a to již zmíněnou žalobu pro zmatečnost, z ústavní stížnosti však není patrno (srov. i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), že by ho podal, resp. "vyčerpal", tj. dosáhl rozhodnutí o něm.
8. Na doplnění možno uvést, že členům statutárního orgánu zákon poskytuje možnost obrany proti výmazu své osoby z veřejného rejstříku (viz § 101 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů).
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud shledal ústavní stížnost ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2025
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj