Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti spolku Český veslařský svaz, sídlem [adresa] Praha 6 - Břevnov, zastoupeného JUDr. Markem Bilejem, advokátem, sídlem [adresa] a, Praha 4 - Krč, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. září 2025 č. j. 22 As 110/2025-35, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem [adresa] jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky brojí proti v záhlaví uvedenému soudnímu rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") rozhodnutím ze dne 18. 8. 2023 č. j. ÚOHS-30803/2023/500 uznal stěžovatele vinným z přestupků při zadávání veřejných zakázek. Na to navazující rozhodnutí předsedy Úřadu posléze k žalobě stěžovatele zrušil Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 4. 2025 č. j. 29 Af 1/2024-163 pro nedostatečné posouzení materiální stránky přestupků. Ovšem k následné kasační stížnosti Úřadu tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud svým napadeným rozsudkem. Nejvyšší správní soud naopak shledal, že krajský soud vůči Úřadu uplatňoval požadavky přehnané a bez opory v judikatuře.
3. Stěžovatel brojí proti zrušení rozsudku krajského soudu Nejvyšším správním soudem. Trvá na tom, že Úřad nedostatečně zjišťoval naplnění zákonných znaků přestupků. Stěžovatel rovněž podle svých slov nepřehlíží, že se o žalobě bude znovu rozhodovat. Krajský soud je ovšem právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán. Proti napadenému rozsudku přitom není žádný další opravný prostředek přípustný, a nebude ani proti novému rozhodnutí krajského soudu.
4. Před projednáním a rozhodnutím ve věci samé musí Ústavní soud prověřit procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem nepřípustným. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle § 72 odst. 3 téhož zákona se takovým prostředkem rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Uvedené vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena. Až tehdy může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod [body 23 až 25 stanoviska pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.)]. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu. Podle čl. 4 Ústavy je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecných soudů. Ústavní stížnost tedy představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů k ochraně práv.
6. V nynější věci je ústavní stížnost předčasná, protože stěžovatel má nadále možnost uplatňovat svá práva v řízení o žalobě po zrušení rozsudku krajského soudu nyní napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, čehož si je sám stěžovatel vědom. Svá práva bude moci uplatňovat také v eventuální, další ústavní stížností. Je přitom lhostejné, že krajský soud je v dalším řízení vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán. Ani tehdy Ústavnímu soudu nepřísluší nahrazovat činnost soudů či jejich rozhodnutí předjímat (srov. ve stejném kontextu kupříkladu usnesení ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. II. ÚS 836/23 či ze dne 31. 10. 2024 sp. zn. I. ÚS 2875/24).
7. Protože se tedy nyní uplatňovanými námitkami může zabývat jiný orgán veřejné moci a ochrana práv stěžovatele je zachována eventuálně také u Ústavního soudu, není zde podle zásady subsidiarity Ústavní soud oprávněn do probíhající věci zasahovat. Rovněž neshledal výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel ostatně žádné takové okolnosti ani netvrdí. Proto Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2025 Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj