Ústavní soud rozhodl soudem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4582/2017-64 ze dne 27. září 2017 a č. j. 30 Cdo 4583/2017-65 ze dne 27. září 2017, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 16. 10. 2017 domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Nejvyššího soudu.
2. Stěžovatelovo podání nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (viz § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), a stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (viz § 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní projednávané věci však Ústavní soud shledává, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad (viz např. poučení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, sp. zn. II. ÚS 292/16, sp. zn. I. ÚS 879/16, sp. zn. I. ÚS 1778/16, sp. zn. II. ÚS 1779/16).
6. Stěžovatel tak již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem o Ústavním soudu na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti. V řízení o Ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. 7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz usnesení sp. zn. I. ÚS 113/17 ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 114/17 ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 304/17 ze dne 3. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1053/17 ze dne 20. 4. 2017 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz), přiměřeně použil ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2017 Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj