Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. K., t. č. Věznice Příbram, zastoupeného Mgr. Pavlou Trachtovou, advokátkou, sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 1999 sp. zn. 11 To 372/99, a proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 1999 č. j. 3 T 214/97-213, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2015 a doplněnou podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 23. 12. 2015 a 8. 1. 2016, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí.
2. Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Ustanovení § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující:
"(3) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
(4) Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
(5) Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo."
Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, ústavní stížnost bez jednání odmítne.
4. Ústavní stížnost byla podána po lhůtě.
5. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozhodnutí vydaná v roce 1999. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. 10. 2015, přiloženého k ústavní stížnosti, dále vyplývá, že stěžovatel ve věci v minulosti již podával návrh na obnovu řízení a že v červnu roku 2015 podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Z těchto údajů se jeví být jednoznačným, že napadená rozhodnutí musela být stěžovateli doručena podstatně dříve, než aby mohlo dojít k dodržení předepsané dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti. Ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti opak ani netvrdí a k otázce včasnosti ústavní stížnosti se jakkoliv nevyjadřuje.
6. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Radovan Suchánek v. r. soudce zpravodaj