Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. O., t. č. Věznice Stráž pod Ralskem, zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem [adresa] proti postupu Ministerstva spravedlnosti spočívajícímu v odložení stěžovatelova podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona sdělením ze dne 27. 8. 2015, č. j. MSP-353/2015-OD-SPZ/4, za účasti Ministerstva spravedlnosti jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného přípisu, kterým Ministerstvo spravedlnosti stěžovateli sdělilo, že ministr spravedlnosti po přezkoumání spisového materiálu v této věci neshledal důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 odst. 1, 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a podnět stěžovatele proto odložil.
2. Napadené sdělení dle stěžovatele porušilo jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušena byla prý rovněž práva zakotvená v čl. 12 Listiny a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to v důsledku způsobu provedení domovní prohlídky.
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v pravomocném rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
4. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Ústavní soud totiž v minulosti opakovaně konstatoval, že odložením podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ustanovení § 266 a násl. trestního řádu nemůže zpravidla dojít k zásahu do základních práv a svobod osoby, která se s uvedeným podnětem na ministra spravedlnosti obrátila. Z žádného právního předpisu totiž nevyplývá nárok na projednání takového podnětu a tomu odpovídající povinnost ministerstva takovému podnětu vyhovět. Pro podrobnější závěry lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3302/10 ze dne 15. 12. 2010 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 451/12 ze dne 15. 1. 2013, z poslední doby usnesení III. ÚS 259/14 ze dne 13. 2. 2014, veškerá judikatura je dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. listopadu 2015
Radovan Suchánek v. r. předseda senátu