Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Ludvíka Davida a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. H., t. č. Věznice Ostrov, zastoupeného JUDr. Davidem Kojzarem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2021 č. j. 10 To 331/2021-211 a proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. září 2021 č. j. 2 T 16/2018-181, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 40, odst. 2, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 9. 2021 č. j. 2 T 16/2018-181 bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou let, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 4. 2018, pro jehož výkon se zařazuje do věznice s ostrahou. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021 č. j. 10 To 331/2021-211 byla stěžovatelova stížnost proti tomuto usnesení zamítnuta.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že podle jeho názoru soudy dostatečně nezvážily jeho situaci. Tím, že došlo k nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu, došlo u něj prý současně k nepřiměřené kumulaci trestů, když vykonává tříletý trest odnětí svobody za věci, které spolu bezprostředně souvisí. V prvním případě byl odsouzen za výrobu drogy a v druhém případě byl odsouzen za držení věcí, které však měl ještě z prvního trestního řízení, a žádné další drogy nevyráběl, ani se o to nepokoušel. Stěžovatel dále v dané věci rovněž namítl porušení práva na zákonného soudce, neboť prý nebylo dodrženo řádné složení senátu. Konstatoval, že požadavek na nezměnitelnost složení soudního tělesa je součástí zásady bezprostřednosti, která zajišťuje integritu procesu dokazování v trestním řízení; výjimky z něj lze stanovit jen zákonem pro případ závažných překážek.
3. Ústavní soud si k posouzení případu vyžádal příslušný spisový materiál (spis Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 2 T 16/2018) a po přezkoumání shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 4. Stěžovatel protestuje proti soudním rozhodnutím, kterými mu bylo uloženo vykonat trest, jenž mu byl uložen předchozím rozsudkem. Soudy shledaly, že stěžovatel se ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil a nevedl řádný život, když se dopustil další typově shodné trestné činnosti. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou v tomto směru řádně, podrobně a srozumitelně odůvodněna. Také námitka, týkající se údajného porušení práva na zákonného soudce, neobstojí. Ústavní soud z příslušného spisu zjistil, že stěžovatel namítal také podjatost soudkyně Mgr. Martincové, o čemž Krajský soud v Praze definitivně rozhodl usnesením ze dne 9. 11. 2021 č. j. 10 To 332/2021-215, jímž zamítl stěžovatelovu stížnost proti usnesení, že dotyčná soudkyně není vyloučena, a vyslovil rovněž, že jí byla věc přidělena v souladu s platným rozvrhem práce. Žádné pochybení, zasahující do ústavní roviny, tedy Ústavní soud v dané věci neshledal. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti je pouze polemikou stěžovatele s podloženými skutkovými a právními závěry obecných soudů. 5. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Za tohoto stavu je bezpředmětný stěžovatelův návrh na odložení vykonatelnosti napadených usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2022
David Uhlíř, v. r. předseda senátu