Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Odborové organizace Sluníčko, z. s., se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Janem Kvapilem, advokátem, AK se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2017 č. j. 9 Ads 199/2017-34, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu. Spatřuje v něm porušení svého práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje proto jeho zrušení.
2. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl kasační stížnost stěžovatelky. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka nesplnila základní podmínku řízení o kasační stížnosti, kterou je povinné zastoupení advokátem (§ 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů). Tomuto rozhodnutí přecházela související procesní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který nejprve zamítl žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, a současně ji vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení daného usnesení zaplatila soudní poplatek a předložila plnou moc udělenou advokátovi nebo prokázala, že se na ni nevztahuje povinné zastoupení advokátem. Navazujícím usnesením pak zamítl žádost stěžovatelky o prodloužení uvedené pětidenní lhůty.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odmítnutí Nejvyššího správního soudu osvobodit ji od soudních poplatků bylo nedůvodné. Nejvyšší správní soud jí navíc pro zaplacení soudního poplatku a zmocnění advokáta pro dané řízení stanovil nepřiměřeně krátkou lhůtu.
4. Stěžovatelka napadla stejné usnesení Nejvyššího správního soudu jako v tomto případě svou dřívější ústavní stížností, o které Ústavní soud rozhodl usnesením sp. zn. III. ÚS 2944/17 ze dne 31. 10. 2017. Danou ústavní stížnost shledal v části týkající se usnesení Nejvyššího správního soudu, které stěžovatelka napadá i v této věci, zjevně neopodstatněnou. II. senát Ústavního soudu nevidí žádný důvod, proč by se od závěrů citovaného usnesení III. senátu Ústavního soudu měl odchylovat. Zcela se s nimi ztotožňuje. Na odůvodnění usnesení sp. zn. III. ÚS 2944/17 (body 18-35) proto plně odkazuje.
5. Zákon o Ústavním soudu neumožňuje odmítnutí návrhu pro překážku věci rozhodnuté, pokud o námitkách stejného stěžovatele vůči stejnému rozhodnutí Ústavní soud dříve rozhodl usnesením o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost. Překážku věci rozhodnuté zakládají jen nálezy Ústavního soudu (viz § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k výše uvedenému tedy Ústavní soud s odkazem na usnesení sp. zn. III. ÚS 2944/17 ze dne 31. 10. 2017 bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2017
Jiří Zemánek. v. r. předseda senátu