Výrok
Okresnímu soudu ve Žďáru na Sázavou se ukládá, aby nepokračoval v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 133/2002 a aby neprodleně v této věci jednal.
Odůvodnění
Dne 3. 6. 2004 obdržel Ústavní soud, ve lhůtě podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou stěžovatelka brojila proti průtahům ve shora označeném řízení.
Stěžovatelka uvedla, že dne 24. 5. 2002 podala žalobu na určení vlastnictví. Ode dne jejího podání došlo k projednání věci dne 2. 7. 2002 a od tohoto dne i přes její opakované urgence neproběhlo žádné další jednání. Dále uvedla, že nečinnost soudu ji zatěžuje i po psychické stránce, nehledě k okolnosti, že vyřizování obdobných sporů u jiných soudů bývá obvykle kratší.
V uvedeném postupu shledala porušení svých práv zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), neboť bylo porušeno její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. K tomu odkázala rovněž na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 504/03 a sp. zn. I. ÚS 600/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 50; svazek 32, nález č. 6).
K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu vyjádřil účastník - Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou - prostřednictvím místopředsedy soudu. Ten shrnul průběh řízení. Uvedl, že posledním podkladem k řízení ve věci bylo podání stěžovatelky, kterým se vyjádřila k tvrzení žalovaných, ze dne 3. 9. 2002. Od té doby neprovedl soud žádný úkon ani nebylo nařízeno žádné jednání. Průtahy v řízení od té doby vysvětlil velkým nárůstem věcí starších pěti let v senátu 10 C. Soudkyni bylo uloženo je vyřídit, a to přednostně před věcmi mladšími. Závěrem uvedl, že pokračování v řízení lze brzy očekávat.
Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu k této věci (např. nález sp. zn. IV. ÚS 358/98, viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, nález č. 140), podle které je věcí státu organizovat své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině byly respektovány. Případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži těch, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v "přiměřené lhůtě". V daném případě bylo prokázáno, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou nejedná o právech stěžovatelky v přiměřených časových dimenzích a svou nečinností zasahuje do jejích ústavně chráněných práv zaručených jak citovaným článkem Listiny, tak i čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti nemůže tolerovat zásahy do základních práv a svobod jednotlivce odkazem na objektivní stav obecné justice. Je si vědom, že takové individuální rozhodnutí není systémovým řešením. Nemá však jiného nástroje k zajištění ochrany základních práv jednotlivců, než rozhodnutí v individuální věci, jímž současně apeluje na příslušné orgány reprezentující státní moc, aby zásahy do základních práv byly odstraněny a eliminovány.
V případě této ústavní stížnosti jde tudíž o prokázaný jiný zásah do ústavně garantovaného práva zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny, a proto Ústavní soud rozhodl, jak výše uvedeno.