Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. V. O., notářky se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Mgr. Pavlem Škvárou, Ph.D., MBA, advokátem se sídlem [adresa] Praha 4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2021 č. j. 49 EXE 1571/2020-357, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo porušeno zejména její základní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a dále čl. 9 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, a to v části přiznané náhrady za ztrátu na výdělku.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že předmětem řízení před obvodním soudem byl návrh povinné Ing. Bakové na zastavení exekuce. Stěžovatelka na základě předvolání soudu podala v daném (exekučním) řízení při ústním jednání dne 12. 11. 2021 svědeckou výpověď a již při jednání uplatnila nárok na svědečné sestávající se z náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 13 782 Kč a cestového ve výši 2 030 Kč. Její výslech byl prováděn k prokázání tvrzení účastníků v souvislosti s výkonem její notářské činnosti, konkrétně okolností souvisejících se sepisem notářského zápisu o dohodě o zaplacení dluhu se svolením k vykonatelnosti.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným usnesením rozhodl tak, že stěžovatelce jako svědkyni přiznal náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 466 Kč a cestovné ve výši 1 990 Kč. Konstatoval, že stěžovatelka svůj nárok uplatnila v zákonné lhůtě, přiznanou výši náhrady za ztrátu na výdělku blíže nezdůvodnil.
4. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutí soudu o výši náhrady na ztrátu na výdělku. Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatelka v tom, že jí bylo znemožněno vykonávat podnikatelskou (výdělečnou) činnost, přičemž adekvátní náhrada za toto omezení jí nebyla přiznána. Namítá, že soud neměl při rozhodování přihlížet k minimální mzdě, ale k průměrné mzdě, resp. k doloženým výdělkům stěžovatelky. K dokreslení situace stěžovatelka uvádí, že k jednání se dostavila na základě předvolání soudu, přičemž s ohledem na čas konání jednání (9:15 hod.) a délku jejího výslechu (45 minut) nebylo možné vrátit se zpět do zaměstnání do konce úředních hodin (15:30 hod.) tak, aby mohla ukončit jednání s klientem. Proto uplatňovala nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za jeden celý den.
5. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnost nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li občanský soudní řád podání odvolání u sporů o částku nepřevyšující 10 000 Kč a u dovolání dokonce částku 50 000 Kč, jistě nebylo záměrem zákonodárce, aby roli přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti takto vymezených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.
7. Ústavní soud v rámci své rozhodovací činnosti přesto dovodil, že v některých případech je oprávněn meritorně přezkoumat i věci bagatelního rázu. Jedním z takových případů může být míra dotčení stěžovatele - vzhledem k majetkovým či sociálním poměrům mohou u některých osob mít i malé částky zásadní negativní dopad na jejich situaci (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 262/16 ze dne 13. 12. 2016). O takový případ se však nyní nejedná. Ostatně, stěžovatelka takové námitky ani neuplatňuje; z jejích tvrzení není možné dovozovat zásadní dopad na její finanční situaci, když navíc "konání jednání" je pouze jedním z mnoha úkonů, které notářka činí v rámci výkonu svého povolání (pomineme-li další případné úkony, které mohou činit její zaměstnanci, resp. zástupce notářky).
8. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. V projednávaném případě však takový zásah shledán nebyl. "Ústavní nekonformnost" postupu soudu přitom nemůže stěžovatelka dovozovat ani z hypoteticky popisované situace, kdy by byla "nucena i několikrát v měsíci či dokonce v týdnu podávat svědecké výpovědi za svědečné, které je zcela neadekvátní jejím zdanitelným příjmům".
9. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2022
David Uhlíř, v. r. předseda senátu