Odůvodnění
Stěžovatel se včas podaným návrhem domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4.10. 1996, sp. zn. 11 Cmo 175/96, a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4. 1996, sp. zn. I. Odon 7/96/Hu. Ve svém původním návrhu ze dne 5. prosince 1996 označuje svůj návrh stížností na porušení zákona a Ústavní soud žádá o posouzení a zaujetí stanoviska proto, že mu jiný opravný prostředek nezbývá.
K výzvě na odstranění vad podání byl Ústavnímu soudu dne 13.1. 1997 doručen doplněný návrh odstraňující vytýkané formální vady.
Rozsudkem vrchního soudu ze dne 4.10. 1996, sp. zn. 11 Cmo 175/96, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, tj. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. února 1993, sp. zn. 15 Cm 773/92, podle kterého byl 1
ÚS 338/96
stěžovatel - žalovaný povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku vyklidit nebytové prostory umístěné v domě v H. - vchod nalevo z pohledu čelem k objektu o výměrách 43 m2 prodejní plochy, 48 m2 skladové plochy a 10 m 2 ostatní plochy.
Dlouholetý soudní spor, ve kterém byla vydána řada rozhodnutí, meritorně spočíval na námitkách stěžovatele, že mu podle ustanovení § 15 zák.č. 427/1990 Sb. vzniklo právo vůči žalobkyni, jako vlastnici domu, na uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor. Rozpor, spočívající v tom, zda tento nájem měl být uzavřen na dobu dvou nebo pěti let, s konečnou platností vyřešil Nejvyšší soud ČR výše citovaným rozsudkem, který stanovil, že žalovanému svědčilo právo pouze na uzavření nájemní smlouvy na dobu dvou let. Tento právní názor byl nucen převzít i vrchní soud ve výše citovaném rozsudku. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého citovaného rozsudku současně konstatoval, že žalovaný - stěžovatel by musel svého práva vyplývajícího z ustanovení § 15 zák.č. 427/1990 Sb. využít, což však náležitým způsobem neučinil.
Doplněný návrh ústavní stížnosti se však týká pouze a výslovně toho, že žalobkyně ve sporu před obecnými soudy tím, že v roce 1995 prodala nemovitost, ve které se nachází nebytová prostora, společnosti V., s. r. o., ztratila věcnou legitimaci ve sporu. Žalobkyni nemělo být v jejím žalobním návrhu vyhověno, a to pro nesoulad s hmotným právem. Stěžovatel vytýká oběma soudům, tj. Nejvyššímu soudu ČR i vrchnímu soudu, že opomenuly vyzvat nového vlastníka nemovitosti, aby nastoupil namísto dřívějšího vlastníka, a tím že vyslovil chybný právní závěr, když rozhodnutí bylo vydáno ve prospěch někoho, kdo již nebyl ve věci legitimován.
V rozhodnutí obou soudů stěžovatel spatřuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy. 2
II.ÚS 338/96 Stěžovatelem je tedy namítána vada řízení pře odvolacím i dovolacím soudem. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem, že se o vadu řízení jedná, není však odvolacím orgánem obecných soudů, aby podobné vady řízení reparoval. Vada řízení mohla být kdykoli v průběhu odvolacího i dovolacího řízení stěžovatelem namítnuta, což neučinil. Ve svém původním návrhu ústavnímu soudu stěžovatel naopak uvedl, že to, že Nejvyšší soud ČR nesouhlasí s právním názorem vrchního soudu o délce pronájmu, je pro něho nepodstatné, stejně tak jako vyklizení prostor, ve kterých již více jak 4 roky nepodniká a kdy je má žalobkyně plně k dispozici. Ve stížnosti uvedená vada řízení tedy neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jak to má na mysli ustanovení § 212 odst. 2 o. s. ř. Pro úplnost je nutno odkázat i na znění § 216 odst. 1 o. s. ř. v jeho vztahu na § 92 citovaného zákona. K žádnému tvrzenému porušení ústavních práv ze strany obecných soudů nedošlo, také již s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel žádné námitky procesního rázu u těchto soudů neuplatnil. Naopak byl Nejvyšším soudem ČR poučen o možnosti uplatňovat svůj nárok podle § 15 zák.č. 427/1990 Sb. v platném znění i soudní cestou, což také neučinil. Soudce zpravodaj byl tedy nucen mimo ústní jednání návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb., jako návrh zjevně neopodstatněný. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka Soudce Ústavního soudu V Brně dne 29.9. 1997 3