Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Multi CZ, s.r.o., se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. října 2018, č. j. 123 C 1/2018-149, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 18. února 2019, č. j. 18 Co 18/2019-177, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2020, č. j. 33 Cdo 2486/2019-207, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále i jen "Listina").
2. Z obsahu přiložených dokumentů Ústavní soud zjistil následující. Fakultní nemocnice Olomouc (v původním řízení žalobkyně, nyní vystupující v pozici vedlejší účastnice řízení) žalovala stěžovatelku o zaplacení částky 102 196 Kč s úrokem z prodlení. Tvrdila, že se stěžovatelkou uzavřela kupní smlouvu, na základě které měla stěžovatelka dodat hnětač do zařízení provozu nemocničního stravování. Ve smlouvě byla sjednána kupní cena 659 329 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně ze sjednané kupní ceny. Předmět kupní smlouvy byl dodán o 31 dní později a žalobkyně proto prodlení vyúčtovala penalizační fakturou, kterou stěžovatelka ve lhůtě splatnosti neuhradila. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem stanovil povinnost stěžovatelky zaplatit žalobkyni částku 102 196 Kč s úrokem a rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit žalobkyni náklady řízení.
3. K odvolání stěžovatelky odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že fakturovanou smluvní pokutu pokládá za zcela rozpornou s dobrými mravy a z tohoto důvodu ji neuhradila. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 a ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10), v níž byl smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně označen za nepřiměřeně vysoký. Závěr Nejvyššího soudu o přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty se s touto argumentací stěžovatelky řádně nevypořádal. Podle názoru stěžovatelky se tak obecné soudy od uvedených nálezů nepřípustně odchýlily. Svůj názor opřely o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1164/2007, které označilo sazbu úroků z prodlení ve výši 0,5 % (tedy 182,5 % ročně) za přiměřenou.
6. Stěžovatelka dodává, že prodlení s dodáním hnětače žalobkyni výpadek stravovacího provozu ani škodu nezpůsobilo, neboť do doby dodání takovým přístrojem nedisponovala.
7. Stěžovatelka upozornila, že dovolání podala v květnu 2019 a Nejvyšší soud o něm rozhodl až v říjnu 2020. Vzhledem k tomu, že se nejedná o složitý spor a rozhodnutí o dovolání je stručně odůvodněno, považuje takovou délku řízení o dovolání za nepřiměřenou.
8. Bližší obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
9. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že obecné soudy nevyužily moderačního práva u sjednané smluvní pokuty podle § 2051 NOZ. Ovšem těmito otázkami (včetně argumentu stěžovatelky, že prodlením žalobkyni nevznikla škoda) se obecné soudy obsáhle a opakovaně zabývaly v odůvodnění napadených rozhodnutí, kde stěžovatelce srozumitelně vysvětlily, z jakého důvodu neshledaly - a to s ohledem na poměrně specifické okolnosti případu - sjednanou smluvní pokutu nepřiměřeně vysokou a současně proč nepřikročily k její moderaci. Odvolací a dovolací soud se zabýval i odkazem stěžovatelky na dva nálezy Ústavního soudu, které podle jejich názoru na věc nelze vztahovat. Stěžovatelka v ústavní stížnosti znovu vyjadřuje svůj nesouhlas s posouzením provedeným obecnými soudy. Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do situace, kdy by měl celou věc znovu posoudit, jako by sám byl obecným soudem, resp. další instancí v systému obecné justice, což mu však z výše uvedených důvodů zjevně nepřísluší.
11. Lze proto odkázat na odůvodnění Nejvyššího soudu, v němž dospěl k závěru, že posouzení věci odvolacím soudem se neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe. Citované nálezy Ústavního soudu se týkaly problematiky úroků z prodlení. Při řešení nyní nastolené otázky přiměřenosti výše smluvní pokuty je nutné přihlížet ke všem třem funkcím tohoto typu utvrzení závazku, tedy preventivní, uhrazovací i sankční. Nepostačí tedy jen srovnání výše smluvní pokuty, zde sjednané mezi dvěma obchodními partnery, se zákonnou sazbou úroků z prodlení, nýbrž je nutné se zabývat i individuálním posouzením rozhodných kritérií, včetně okolností uzavření kupní smlouvy a sjednané smluvní pokuty. Tomuto požadavku napadené rozhodnutí odvolacího soudu plně dostálo.
12. Namítá-li stěžovatelka nepřiměřenou délku soudního řízení, z povahy věci nejde o vadu, jež by mohla (bez dalšího) odůvodnit zrušení napadených soudních rozhodnutí. Pro tento případ má (měla) stěžovatelka možnost chránit svá práva postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
13. S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2021
Ludvík David v. r. předseda senátu