Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. P., zastoupené opatrovníkem L. L., právně zastoupené Mgr. Milanem Popelkou, advokátem se sídlem [adresa] proti sdělení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2012 sp. zn. Ntn 167/2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti sdělení, v němž ji asistentka soudce Nejvyššího soudu poskytuje informaci o tom, že Nejvyšší soud není oprávněn k projednání podání označeného jako dovolání ve věci 7 To 112/2012, v němž se stěžovatelka vyjádřila k řízení vedeném v trestní věci jejího bratra J. D. Podle přiloženého sdělení byla stěžovatelka dopisem informována o tom, že mezi zákonem vymezené pravomoci Nejvyššího soudu nespadá oprávnění přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení jinak, než na podkladě mimořádných opravných prostředků. Pro jejich podání dále zákon stanovuje náležitosti, bez jejichž splnění není možné je projednat. Podle ustanovení § 265d trestního řádu je dovolání k dispozici jen obviněnému a nejvyššímu státnímu zástupci, nikoli tedy sourozenci obviněného či osobám dalším. Sdělení dále rozvádí důvody takovéto právní úpravy. Stěžovatelka byla sdělením informována, že podle ustanovení § 37 odst. 1 trestního řádu nicméně může obviněnému bratrovi zvolit obhájce, který pak může z jejího podnětu a se souhlasem obviněného podat dovolání v jeho prospěch.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Tomuto ustanovení odpovídá ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Napadené sdělení asistentky má zjevně toliko informativní charakter, postrádá tudíž atributy "zásahu orgánu veřejné moci", a stojí tedy mimo prostor, v němž by Ústavní soud mohl jednat a rozhodnout.
Ústavní soud nad rámec uvedeného připomíná, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 trestního řádu mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad. Základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci se ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě v zásadě realizuje v řízení dvoustupňovém. S ohledem na charakter dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který směřuje k prolomení právní moci soudního rozhodnutí, nelze restriktivní výklad zákonných pravidel okruh osob oprávněných podat dovolání i pro samotný přezkum považovat za rozporný s principy spravedlivého trestního procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 73/03, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Nejvyšší soud v napadeném sdělení navíc stěžovatelku informoval o způsobu, jak svůj záměr za součinnosti svého bratra může realizovat. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2012
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj