II. ÚS 3547/22

Odůvodnění

Ústavní stížnost směřuje proti usnesení nalézacího soudu o nevyloučení znalce z úkonu podání znaleckého posudku v občanskoprávní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 80/2016. Usnesení, kterým soud prvního stupně nevyhověl námitce podjatosti ustanoveného znalce, je rozhodnutím ryze procesní povahy, proti němuž není přípustné odvolání proto, že je zákon řadí mezi usnesení, jež považuje za méně významná. Takové procesní rozhodnutí se totiž posléze, ať už přímo či nepřímo, odráží v konečném meritorním rozhodnutí, proti němuž již opravné prostředky zásadně připuštěny jsou, což ve svých důsledcích implikuje závěr, že nikoli toto procesní usnesení, nýbrž až rozhodnutí ve věci samé je nadáno způsobilostí zasáhnout sféru základních práv a svobod, k jejichž ochraně řízení o ústavní stížnosti slouží.

Vede-li se nadále o právech a povinnostech stěžovatelů řízení, které doposud nebylo pravomocně skončeno, není ústavní stížnost proti takovému dílčímu rozhodnutí přípustná. Dopředu totiž nemůže být zřejmé nejen to, jakým způsobem soudy znalecký posudek vyhodnotí, ale ani to, zda výsledek řízení ve věci samé pro stěžovatele bude příznivý či nikoli. Rozhodnutí Ústavního soudu v takové fázi řízení by představovalo nepřípustný zásah do rozhodovací činnosti soudů. Ústavní stížnost je tedy v tomto ohledu nutno považovat za předčasnou, a tím i nepřípustnou (shodně viz např. usnesení ve věcech sp. zn. II. ÚS 3013/22, II. ÚS 3546/19, II. ÚS 521/14, III. ÚS 521/22 či IV. ÚS 1215/16, dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz). Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2023

Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj