Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností nedoloženou však rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( § 72 odst. 4 zák.č. 182/1993 Sb.), se stěžovatel domáhá v prvé řadě zrušení ustanovení dílu třetího zák. č. 13/1993 Sb. - nadepsaného Celní delikty a obsahujícího paragrafy 298 - 304, a druhořadě zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 1996, sp. zn. 22 Ca 119/96. Citovaným rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zrušení dvou rozhodnutí C.ú. v O., ze dne 23.11. 1995, č.j. 9769/95/A, o uložení pokuty ve výši 100 000,- Kč a rozhodnutí z téhož dne, č.j. 9769/95/B, kterým byla rovněž uložena pokuta za celní delikt ve výši 100 000,- Kč.
Pokuty byly uloženy stěžovateli za celní delikt spočívající v tom, že při překročení státní hranice se Slovenskou republikou bylo u něho nalezeno zboží, které nebylo přihlášeno k celnímu řízení. 1
II.ÚS 359/96
Stěžovatel v řízení připustil, že zboží uniklo celní kontrole, nikoli však jeho zaviněním, nýbrž zaviněním jiných osob. Sám, že se nedopustil žádného jednání, kterým by vědomě porušil předpisy o oběhu zboží. Již v této žalobě podané krajskému soudu upozornil, že si je vědom existence instituce celního deliktu, ale tento celní delikt považuje za protiústavní.
Porušení ústavního principu rovnosti všech občanů spatřuje stěžovatel v tom, že celní zákon diferencuje porušení celních předpisů na celní přestupek a celní delikt. Dovozuje, že když celní přestupek vyžaduje zaviněné jednání ( i nedbalostní a opomenutí), princip celního deliktu umožňuje postihnout podnikatele i za nezaviněné jednání, dokonce i za stav, který zavinil celní orgán. Institut celního deliktu vylučuje jakoukoli možnost liberalizace, a proto došlo podle jeho názoru i k porušení čl. 1 Listiny základních práv a svobod. V postupu Krajského soudu v Ostravě spatřuje dále porušení čl. 90 Ústavy čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud v prvé řadě neshledal protiústavnost v námitce spočívající v tom, že § 298 odst. 1 zák. č. 13/1993 Sb. je protiústavní, protože nesplňuje požadavky § 249 odst. 2 o. s. ř., citovaný paragraf o. s. ř. uvádí obsahové náležitosti žaloby, tedy povinnosti uložené žalobci.
V době podání ústavní stížnosti byl Ústavní soud informován, že se připravuje novelizace celního zákona. Tato novelizace je obsažena v zák. č. 113/1997 Sb. s účinností od 1.7. 1997, kterou doznal závazných změn i § 293 zák. č. 13/1993 Sb. v návaznosti na § 298 téhož zákona, který" ovšem nebyl zrušen. Ústavní stížnost směřuje proti znění celního zákona, který v době projednávané ústavním soudem není již zcela identický se zněním v době podání ústavní stížnosti. Namítaná problematika, spočívající v principu objektivní odpovědnosti některých deliktů, však nebyla novelou dotčena, tento princip byl novelou rozšířen.
Nelze vytýkat zák. č. 13/1993 Sb. v platném znění neústavnost proto, že některé z deliktů subsumuje pod objektivní odpovědnost. Tento zákon v celním řízení musí 2
II.ÚS 359/96 obsahovat u některých deliktů odpovědnost za výsledek, neboť převážná část celního řízení je soustředěna do krátkých prohlídek a kontrol v celním prostoru a určující je tu charakter vykonávané činnosti. Princip objektivní odpovědnosti je upraven v oblasti správních deliktů řadou dalších zákonů. O protiústavnosti tohoto principu by se mohlo jednat pouze u trestných činů dle trestního zákona, což ovšem není předmětem tohoto řízení.Není proto protiústavní ani celý díl třetí - Celní delikty zák. č. 13/1993 Sb. v platném znění, obsahující definici deliktu, sankce a ustanovení o místní příslušnosti. Jeho odstraněním by ztratil zákon účinnou ochranu proti hospodářské kriminalitě a tím i ochranu zájmů společnosti. Proto bylo nutno ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst.1 písm. c) jako návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu V Brně dne 22.9. 1997 3