Ústavní soud rozhodl v senátu ve složení z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Dagmar Lastovecké v řízení o návrhu -ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, KŠD Šťovíček advokátní kancelář v.o.s., Vinohradská 37, Praha 2, proti rozsudku Okresního soudu Hradci Králové (dále též "soud I. stupně") ze dne 21. dubna 2005 sp. zn. P 483/99 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále též "odvolací soud") ze dne 6. března 2006, sp. zn. 21 Co 379/2005, za účasti Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a M. Š. a nezletilého [nezletilý], jako vedlejších účastníků, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, jimiž bylo mimo jiné stanoveno, že výživné, placené otcem (tj. stěžovatelem) pro nezletilého [nezletilý], naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. června 1999, č. j. Nc 239/98-177, se s účinností od 1. ledna 2001 zvyšuje z částky 1.800,- Kč měsíčně na částku 6.500,- Kč měsíčně. Stěžovatel namítal, že soudy porušily jeho základní právo na soudní ochranu a na rozhodnutí v přiměřené době, resp. bez zbytečných průtahů, podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto porušení ústavnosti mělo podle stěžovatele spočívat v tom, že soudy nedodržely povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí, nezkoumaly dostatečně, v čem došlo ke změně poměrů, nevzaly na vědomí důkazy a argumenty předkládané stěžovatelem, nerozhodly bez průtahů a v přiměřené lhůtě. Namítal též porušení základního práva jiných jeho dětí, které s ním žijí ve společné domácnosti, dle čl. 32 odst. 3 Listiny, neboť stanovení výše výživného vede k disbalanci mezi těmito dětmi a dítětem (vedlejším účastníkem), které s ním společnou domácnost nesdílí. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud považuje za důležité předeslat, že Ústavou České republiky není Ústavnímu soudu propůjčena role další instance obecného soudnictví; v rámci ochrany práva na Meritorní přezkum rozhodnutí obecného soudu je namístě zpravidla jen tehdy, když je vedle porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. porušení postupu, který vedl k soudnímu rozhodnutí, tvrzeno i porušení jiného základního práva zaručeného ústavním pořádkem. Poukaz spravedlivý proces ve smyslu hlavy páté Listiny zásadně nepřehodnocuje závěry obecných soudů. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje "jenom" právo na to, aby soud o právu či povinnosti rozhodl stanoveným postupem, tj. ve spravedlivém řízení, v souladu s příslušnými procesními předpisy při respektování jednotlivých záruk práva na soudní a jinou právní ochranu podle ostatních ustanovení hlavy páté Listiny; nic takového Ústavní soud nezjistil a stěžovatel ani netvrdil konkrétní porušení svých procesních práv, přičemž to, že se soud s jeho argumenty a názory neztotožnil, samo o sobě porušením práva na spravedlivý proces být nemůže. Smyslem čl. 36 odst. 1 Listiny naopak není, aby se Ústavní soud stal pravidelnou přezkumnou instancí pro rozhodnutí obecných soudů. Bylo by popřením smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud by si Ústavní soud vyhradil pravomoc přezkoumávat výsledek řízení před obecným soudem z hlediska zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výkladu jiného než ústavního práva či jeho aplikace, jak se toho domáhá stěžovatel. Není úkolem Ústavního soudu, aby hodnotil, zda a v jaké míře se změnily poměry účastníků, nahrazoval dokazování výše příjmů osob s vyživovací povinností, oceňoval potřeby vyživovaného nezletilého a vykládal ustanovení zákona o rodině týkající se vyživovací povinnosti rodiče k nezletilým dětem, aniž by tato problematika měla ústavněprávní dimenzi. Ostatně zákonodárce tuto agendu dokonce vyloučil z dovolacího přezkumu Nejvyššího soudu [viz § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], smyslem čehož nepochybně nebylo, aby tato agenda byla bez dalšího přesunuta na soud ústavní.stěžovatelův na porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě přitom zůstal pouze v rovině tvrzení, aniž by se jakkoli odrazil v petitu ústavní stížnosti, tedy v tom, čeho se stěžovatel u Ústavního soudu domáhá; průtahy v řízení samy o sobě ke zrušení jinak správného rozhodnutí vést nemohou. Poukaz na porušení základního práva jiných osob, konkrétně jiných nezletilých dětí stěžovatele, je také zcela nepřípadný již jen z toho důvodu, že tyto osoby nejsou účastníky řízení a ústavní stížnost nepodaly. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost v senátu podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť jde o zjevně neopodstatněný návrh.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2006 Stanislav Balík v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: J. C.