Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Klimatické žaloby ČR, z. s., sídlem V Šáreckém údolí 281/54, Praha 6 - Dejvice, Ing. Jany Farské, Kai Arne Springorum, Obce Svatý Jan pod Skalou, sídlem Svatý Jan pod Skalou 6, a České společnosti ornitologické - Jihomoravské pobočky, sídlem Lidická 971/25, Brno, všech zastoupených Mgr. Pavlem Černým, advokátem, sídlem Údolní 567/33, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 264/2023-128 ze dne 26. listopadu 2024 a č. j. 9 As 116/2022-166 ze dne 20. února 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 A 101/2021-445 ze dne 25. října 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu*) a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 - Vršovice, Ministerstva průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1 - Staré Město, Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, Ministerstva dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, Lubomíra Farského a Pavla Štorcha, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
_____________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 10. 3. 2025
Věc sp. zn. II. ÚS 382/25 se postupuje k projednání a rozhodnutí plénu.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 6, 10, 11, 26, 31, 35 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 8 Ústavy České republiky a v čl. 2, 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V řízení před správními soudy byla posuzována otázka, zda vedlejší účastníci postupovali protiprávně a porušili základní práva stěžovatelů tím, že nepřijali dostatečná opatření, jimiž by v reakci na klimatickou změnu bylo možno dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o 81 %, 84 %, 89,76 %, respektive o hodnotu určenou správními soudy, a to do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990, a následně dosáhnout klimatické neutrality České republiky do roku 2050.
3. Podle čl. 1 odst. 1 písm. i) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. j. Org. 24/14 ze dne 25. března 2014, o atrahování působnosti, platí, že si plénum Ústavního soudu podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu vyhrazuje rozhodování o jiné věci, navrhne-li to jednomyslně senát příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
4. V dané věci jsou s ohledem na závažnost stěžovateli předložené otázky (vyhodnocení obsahu a plnění pozitivních závazků státu, které vyplývají z Listiny a Úmluvy v oblasti ochrany klimatu) podle druhého senátu Ústavního soudu dány důvody, pro které by věc měla být postoupena k projednání a rozhodnutí plénu.
5. Druhý senát Ústavního soudu, příslušný k projednání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 382/25, proto jednomyslně rozhodl o postoupení věci k projednání a rozhodnutí plénu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 5. března 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu