Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2012 sp. zn. 22 Cdo 3404/2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 9. října 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2012 (22 Cdo 3404/2010-131). Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že pravomocnými rozhodnutími soudů byla porušena základní práva stěžovatelky, která jsou zaručena ústavním pořádkem, a to konkrétně čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). V řízení u Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 11 Cm 87/2009 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení 66 158 000 Kč s přísl. a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. února 2009 (1 Cmo 76/2009) potvrdil rozsudek soudu nalézacího a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2012 (22 Cdo 3404/2010-131). Stěžovatelka se domnívá, že závěry obecných soudů jsou nesprávné, když zamítly její žalobu z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované. Stěžovatelka jednala v dobré víře a byla i oprávněným držitelem nemovitostí, čemuž svědčil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí v rozhodném období. V uvedeném řízení uplatnila i nároky z titulu zhodnocení i investic, ale její žalobě nebylo vyhověno. Stěžovatelka navrhla Ústavnímu soudu, aby znovu posoudil otázku, zda bylo zachováno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a v případě důvodnosti ústavní stížnosti napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není. Dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Podání také zjevně nebylo sepsáno advokátem a nebyla k němu přiložena plná moc zvolenému advokátovi. Protože šlo o podání nesplňující formální podmínky ústavní stížnosti předepsané zákonem o Ústavním soudu (§ 30 odst. 1), byly stěžovatelce jeho formální vady vytknuty a současně jí byla stanovena, pod následky plynoucími z ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, lhůta k odstranění vad podání v trvání 20 dnů. Stěžovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2005 Ústavnímu soudu celou řadu ústavních stížností (čtrnáct); je dostatečně poučena, jaké náležitosti zákon k podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje.
Výzva k odstranění vad, jak je o ní zmínka, byla stěžovatelce doručena 15. října 2012 a ve lhůtě stanovené Ústavním soudem (tj. do 4. listopadu 2012) vytknuté vady neodstranila. Ústavnímu soudu nezbylo, než ve věci rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 8. listopadu 2012
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj