Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele R. G., zastoupeného JUDr. Petrem Čichovským, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 44 Cm 91/2002-83 ze dne 9. 9. 2004, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 179/2008-190 ze dne 7. 8. 2008 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2090/2010-217 ze dne 20. 10. 2010, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 2. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel jmenovitě brojí proti právnímu názoru Nejvyššího soudu, vyslovenému v jeho usnesení sp. zn. 29 Odo 1216/2005 ze dne 29. 8. 2007, který obecné soudy aplikovaly v projednávané věci. Dovolací soud v rámci něj nevyloučil možnost vydržení obchodního podílu podle platné právní úpravy, za analogického použití úpravy vydržení věcí movitých. Podle názoru stěžovatele však Nejvyšší soud rozhodl nad rámec platných zákonných ustanovení, když tímto způsobem rozšířil předmět vydržení. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60ti dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti jako poslední v řadě napadá usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2090/2010-217 ze dne 20. 10. 2010, tedy rozhodnutí dovolacího soudu. Ústavní soud si v této souvislosti vyžádal od Městského soudu v Praze příslušný spisový materiál, z něhož vyplynulo, že právnímu zástupci stěžovatele bylo uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno již dne 9. 12. 2010. Následujícím dnem od tohoto doručení počala stěžovateli běžet 60ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 7. 2. 2011. Byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 8. 2. 2011, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle výše citovaného § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně. Za dané situace Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2011
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj