Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 11. 8. 1999 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, ve které napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a domáhá se ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Tímto rozhodnutím je napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 1999, č.j. 30 Cdo 1175/99-48, které bylo, jak vyplývá z kopie doručenky zaslané ústavnímu soudu Obvodním soudem pro Prahu 6 ze spisu, sp. zn. 4 C 132/96, stěžovatelce doručeno dne 11. 6. 1999. Posledním dnem k podání ústavní stížnosti tak bylo pondělí 9. 8. 1999, přičemž z obálky je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 10. 8. 1999. Je tedy zřejmé, že ústavní stížnost nelze věcně projednat, nebot' byla podána po uplynutí lhůty určené k jejímu podání. Kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona, prominutí ani prodloužení 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti neumožňuje.
ÚS 395/99 Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné V Brně dne 24.7. 2001 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu