Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelky H. Š., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2009 čj. 2 Cad 54/2009-17 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2010 čj. 3 Ads 139/2009-49, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 2. 2010, se stěžovatelka podle petitu domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. K návrhu bez vysvětlení připojila kopii usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2009, čj. 2 Cad 17/2009-57.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), byla stěžovatelka přípisem ze dne 18. 2. 2010 vyzvána k odstranění jejích vad. Zejména byla poučena o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. Současně byla upozorněna na následky neodstranění vytknutých vad. Přestože tuto výzvu obdržela oproti podpisu dne 22. 2. 2010, nijak na ni ve stanovené lhůtě nereagovala.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než vadnou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2010
Stanislav Balík soudce zpravodaj