Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., právně zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019 č. j. sp. zn. 25 Cdo 2918/2019, "rozhodnutí" Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018 sp. zn. 20 Co 306/2018 a "rozhodnutí" Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 12 C 352/2016, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť má patrně za to, že byla porušena její blíže nespecifikována základní práva.
2. Podání ze dne 18. 12. 2019 nesplňovalo - navzdory právnímu zastoupení stěžovatelky advokátem - ani základní formální a obsahové náležitosti ústavní stížnosti, které stanovuje zákon o Ústavním soudu. Předmětné podání mimo jiné neobsahovalo pravdivé, resp. jakékoliv vylíčení rozhodujících skutečností nebo označení důkazů, jichž se stěžovatelka domáhá (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nebyla k němu přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který měla stěžovatelka k dispozici (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelčinu ústavní stížnost tvořily pouhé dva úsečné odstavce textu, z nichž jeden pouze parafrázoval důvod, pro nějž Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky, a druhý obsahoval toliko jednověté tvrzení, že došlo k porušení základních občanských práv stěžovatelky podle Listiny základních práv a svobod, a návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu.
3. Ústavní soud proto vyzval stěžovatelku prostřednictvím jejího advokáta k odstranění vytýkaných vad podání ve lhůtě 15 dnů od dne doručení výzvy. Předmětná výzva k odstranění vad podání byla právnímu zástupci stěžovatelky doručena dne 19. 2. 2020 do datové schránky. V reakci na to bylo dne 4. 3. 2020 Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, které však opět neobsahovalo ani pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se stěžovatelka domáhá (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ani kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který měla stěžovatelka k dispozici (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), příp. také dalších napadených rozhodnutí. Stěžovatelka tudíž do dnešního dne neodstranila vytýkané vady podání, ač lhůta k jejich odstranění uplynula již dne 5. 3. 2020.
4. Závěrem Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost ze dne 18. 12. 2019 i její doplnění ze dne 4. 3. 2020 se pohybují přinejmenším na samé hranici srozumitelnosti, určitosti a vnitřní nerozpornosti. Jednotlivé části těchto úsečných podání na sebe logicky nenavazují, není z nich patrno, čeho se týkají nebo co sledují, a není zřejmé, z čeho stěžovatelka a její právní zástupce dovozují tam obsažené závěry a tvrzení. Za účelem předcházení těmto situacím byla v zákoně o Ústavním soudu (§ 29 až 31) stanovena podmínka povinného zastoupení fyzické osoby advokátem, přičemž tento požadavek vychází z předpokladu, že advokáti jsou s to poskytnout stěžovatelům právní služby na náležité odborné úrovni a potažmo efektivně hájit jejich práva. V nyní posuzované věci k tomu nicméně nedošlo.
5. Ústavní soud proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl nyní posuzovanou ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2020
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj