UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 16× citováno

Spisová značka

II. ÚS 41/18

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2018-01-25Zpravodaj: David LudvíkTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2018:2.US.41.18.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - OS Frýdek-Místek SOUD - KS Ostrava SOUD - NSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2018-01-03

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní soud nemusí stěžovatele v každém novém řízení znovu poučovat o povinném právním zastoupení, pokud byl o této podmínce v předchozích řízeních opakovaně a dostatečně poučen. Trvání na opakovaném poučení by za těchto okolností bylo neefektivním formalismem. Neodstranění vady spočívající v absenci právního zastoupení odůvodňuje odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci návrhu Bc. L. R., na zrušení rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 42 C 184/2014, Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 200/2015 a Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 1025/2017-196 takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrh na zahájení řízení, doručený Ústavnímu soudu dne 3. 1. 2018, nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [dále jen "zákon o Ústavním soudu" (především absence povinného právního zastoupení)].

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Přestože se navrhovatel na Ústavní soud v minulosti opakovaně (ve více než šedesáti případech) obrátil s podáními, při jejichž projednání byl o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jim poučen, zvolil i tentokráte nekvalifikovaný postup.

Proto Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 25. ledna 2018

Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací