UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost↪ 3× citováno

Spisová značka

II. ÚS 4214/18

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2019-09-27Zpravodaj: David LudvíkTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2019:2.US.4214.18.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUD - MS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2018-12-20Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky RAVAK, a. s., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-426, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud").

2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí obecného soudu a dostupného spisového materiálu se podává, že předmětem ústavní stížnosti je rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým bylo na návrh dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s., povoleno řešení úpadku dlužníka reorganizací. Jedná se přitom v pořadí již o třetí rozhodnutí městského soudu, kdy předchozí dvě jeho usnesení Ústavní soud zrušil nálezem sp. zn. II. ÚS 1162/17 ze dne 18. 1. 2018 a dále nálezem sp. zn. II. ÚS 699/18 ze dne 26. 6. 2018. Důvodem pro jejich zrušení byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu, konkrétně absence řádného odůvodnění rozhodnutí o povolení reorganizace. V nyní posuzovaném řízení stěžovatelka své námitky proti rozhodnutí směřuje (opět) primárně proti důvodům, pro které byla reorganizace povolena. V ústavní stížnosti opakovaně vyjadřuje nesouhlas s postupem soudu, který podle něj bez zákonných důvodů a bez náležitých podkladů povolil řešení úpadku dlužníka formou reorganizace.

3. Dne 31. 7. 2019 rozhodl Městský soud v Praze usnesením č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-697 tak, že se reorganizační plán předložený dlužníkem OLEO CHEMICAL, a. s., zamítá (výrok I.) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.). Toto rozhodnutí doposud nenabylo právní moci, protože několik věřitelů proti němu brojí odvoláním. Podstatné ovšem v daném případě je, že rozhodnutím soudu o prohlášení konkursu a zamítnutí reorganizačního plánu došlo k faktickému (i když dosud nepravomocnému) zrušení rozhodnutí, které stěžovatelka nyní posuzovanou ústavní stížností napadá. Ať již Vrchní soud v Praze rozhodne o odvolání jakkoliv, není možné s apelem na zásadu rychlosti řízení a princip legitimního očekávání pouze "vyčkávat" jeho rozhodnutí. Současně je zapotřebí brát ohled na skutečnost, že napadené rozhodnutí již jen stěží "oživne"; odvolací instance ve věci vydá nové rozhodnutí, proti němuž budou moci účastníci (případně) uplatňovat příslušné opravné prostředky.

4. Stěžovatelka v průběhu řízení vyjádřila požadavek, aby soud vyčkal rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o podaném odvolání. Vzhledem k výše uvedenému - a s poukazem na zřejmou složitost a časovou náročnost daného případu - však není podle Ústavního soudu namístě s rozhodnutím dále vyčkávat. Současně Ústavní soud dodává, že o ústavní stížnosti nerozhodl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e), ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jelikož v době podání ústavní stížnosti neměla stěžovatelka k dispozici žádné jiné procesní prostředky k ochraně jejího práva.

5. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. S ústavní stížností stěžovatelka spojila žádost o přiznání odkladného účinku; tedy o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Ústavní soud konstatuje, že takový návrh s ohledem na svou akcesorickou povahu sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2019

Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací