Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. F., zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou, se sídlem v [adresa] ze dne 23. 11. 2012, č. j. 13 Co 44/2012-158, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
V záhlaví specifikovaným rozsudkem Městský soud v Praze v rámci sporu o zaplacení 3.000.000 Kč potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 1. 2011, č. j. 17 C 3/2005-106. Stěžovatel se uvedené částky domáhal po České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí jakožto náhrady za utrpěnou materiální a imateriální újmu. V ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze porušil jeho základní práva.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení podaného návrhu, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
V reakci na žádost o zapůjčení spisového materiálu sdělil dne 19. 2. 2013 soudci zpravodaji Obvodní soud pro Prahu 2, že ve věci bylo podáno rovněž dovolání, a spis proto bude předložen Nejvyššímu soudu, aby o něm mohl rozhodnout. K dotazu soudce zpravodaje bylo následně upřesněno, že dovolání podané stěžovatelem má vady a běží mu lhůta k jejich odstranění. S dalším postupem v řízení o ústavní stížnosti proto bylo nutno vyčkat, aby v případě odmítnutí dovolání pro vady neodepřel Ústavní soud stěžovateli spravedlnost. K dotazu soudce zpravodaje, zda stěžovatel vady odstranil a zda jeho dovolání bylo jako řádné postoupeno k Nejvyššímu soudu, sdělil dne 18. 11. 2013 obvodní soud, že spis byl s dovoláním stěžovatele postoupen dovolacímu soudu dne 6. 11. 2013. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci stěžovatel využil možnosti podat proti rozhodnutí městského soudu napadenému touto ústavní stížností současně nenárokové dovolání, jehož přípustnost může Nejvyšší soud při splnění podmínek daných občanským soudním řádem dovodit (podle přechodných ustanovení k zákonu č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před 1. 1. 2013 projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona). O dovolání dosud nebylo rozhodnuto, ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou.
Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z uvedeného vyplývá, že možnost obrátit se na Ústavní soud s návrhem směřujícím proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze zůstane stěžovateli zachována i poté, co Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodne. Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2013
Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj