Plný text
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Slaninou, AK Pravdova 1113/II, Jindřichův Hradec, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 1999, č. j. 10 Ca 169/99-19, t a k t o :
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Včas podaným návrhem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 1999, č. j. 10 Ca 169/99-19, kterému vytýká porušení svého základního práva na nestranný a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Zemřelý otec stěžovatele A. K. byl přídělcem půdy v k. ú. [k.ú.]. Tyto nemovitosti jsou vyjmenovány ve výrokové části rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 2. 4. 1999, č. j. PÚ-1381/98-93 DR/FIS, které stěžovatel napadl opravným prostředkem podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Celkový výměr půdy činil 3,13 ha.
V době kolektivizace zemědělství bylo přídělcům znemožněno na přídělu osobně pracovat, neboť i tyto pozemky přešly do býv. JZD v Dolní Radoni. Jak uvádí stěžovatel dále, bylo na v tomto družstvu za jednotku vypláceno pouze 1,- Kč, takže si obživu pro svou vícečlennou rodinu musel hledat jinde. Proto se vystěhoval v r. 1960 z přidělené usedlosti č. p. [č.p.] a odstěhoval se do Číměři, kde získal zaměstnání jako vedoucí pohostinství. Když se chtěl vrátit, zjistil, že je usedlost obydlena jiným uživatelem.
Rozhodnutím ONV v Jindřichově Hradci ze dne 19. 7. 1960, č. j. 2604/60/Ja byl A. K. příděl odňat pro neplnění přídělových podmínek. Proti tomuto rozhodnutí podal přídělce odvolání, které bylo zamítnuto dne 6. 5. 1961 s odůvodněním, že přídělce od května 1960 bydlí v jiné obci a že pro toto vystěhování si vyžádal povolení místních orgánů. A. K. podepsal dne 23. 10. 1961 prohlášení o vzdání se přídělu, který byl potom předán býv. JZD Dolní Radouň.
V tomto postupu rozhodujících orgánů spatřuje stěžovatel porušení obecně uznaného práva a svobody ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen zákon o půdě). Stěžovatel uvádí vadný odstavec cit. paragrafu.
Okresní pozemkový úřad v Jindřichově Hradci výše uvedeným rozhodnutím určil, že do vlastnictví stěžovatele se nevydávají konkrétně jmenované nemovitosti v katastrálním území [k.ú.]. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že majetek přešel do rukou státu odnětím přídělu, kdy navíc se A. K. přídělu vzdal. Převzetí přídělu státem uvedenými způsoby není restitučním titulem podle § 6 odst. 1 zák. o půdě a věc, podle názoru pozemkového úřadu, nelze ani podřadit pod restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. r) cit. zákona, neboť tento majetek nepřešel do rukou státu v důsledku politické perzekuce a ani postupem porušujícím lidská práva a svobody.
Přezkumný soud toto rozhodnutí potvrdil, když blíže rozebral režim přídělového majetku s odkazem na dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., z jehož § 5 vyplývá pro přídělce povinnost na přídělu osobně pracovat. Současně se zaměřil na rozbor obou podmínek stanovených v cit. § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě, kdy dovodil, že ve vztahu k přídělci se nejednalo ze strany státu ani o politickou perzekuci a ani o postup porušující obecně uznávaná práva a svobody.
Ústavní soud si pro posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci.
Předmětem ústavní stížnosti z hlediska porušení ústavnosti je zhodnocení přechodu vlastnictví na stát. V daném případě se jedná o vlastnictví přídělové, řídící se režimem dekretů prezidenta republiky č. 5 a č. 28. Žádný z těchto dekretů nemá ustanovení o odnětí přídělu, pouze v § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. je stanoveno, že přídělce je povinen na přidělené půdě osobně hospodařit. Závazek o vrácení přídělu v případě neplnění zákonem stanovených podmínek je obsažen v předávacích listinách, které přídělce stvrzuje vlastnoručním podpisem.
Odnětí zemědělského přídělu, jak bylo již uvedeno v rozhodnutích Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 188/94 a I.ÚS 308/96, nevytváří sice podle ustanovení čl. 6 odst. 1 zákona o půdě samostatný restituční titul, ale jak bylo uvedeno v usnesení sp. zn. II.ÚS 411/99 lze jej opřít o ustanovení § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě porušením některé ze dvou již uvedených podmínek. Tyto podmínky působí samostatně, jsou pouze postaveny vedle sebe.
K odnětí přídělu v důsledku politické perzekuce přídělce nedošlo a ani stěžovatel ji nenamítá. Odkaz na dopis býv. MNV Radouň ze dne 5. října 1960 nemůže také jako perzekuční akt státního orgánu obstát. Politickou perzekuci vylučuje m. j. i skutečnost, že přídělce pracoval dále jako vedoucí pohostinství Jednota.
Druhým důvodem je postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody. Předmětný příděl představoval celkovou plochu 3,13 ha, z toho lesy činily 0,68 ha a rybníky 0,58 ha. Hospodaření na těchto zemědělských úsecích bylo vyhrazeno specializovaným odvětvím. Ostatní příděl přešel do býv. JZD, kde přídělce z existenčních důvodů pracovat nemohl, neboť výnos 1,- Kčs na jednotku k výživě rodiny nestačil. Např. v r. 1960 přídělce a ani jeho manželka na JZD neodpracovali jedinou pracovní jednotku. Jak vyplývá z provedených svědeckých výpovědí a z písemného prohlášení ze dne 23. října 1961, podepsaného p. A. K., se přídělce sám dobrovolně přídělu vzdal. K opuštění přídělu vedly tedy přídělce ryze subjektivní důvody. A na jeho volní rozhodnutí nebyl vykonán žádný nepřípustný nátlak. I v odvolacím řízení proti odnětí přídělu se prakticky jednalo o další užívání zemědělské usedlosti pro účely bydlení.
K tomu přistupuje další úřady prokázaná skutečnost, že přídělce na stanovenou úhradu částky 6.950,- Kčs ke dni odnětí přídělu zaplatit po cca 15 letech užívání pouze částku 120,- Kčs.
Nelze tedy spatřovat v postupu úřadu při odnětí přídělu ani porušení obecně uznávaných lidských práv a svobod, a proto nelze také případ subsumovat pod ustanovení § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě.
V tzv. přídělových věcech se vždy jednalo o konfiskovanou půdu a jejich účelem bylo dosažení nového osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel českými ( slovenskými a jinými slovanskými) zemědělci. Proto byl stanoven zákonný požadavek, aby přídělce na přidělené půdě osobně pracoval (i formou členství v JZD v případě vnosu půdy do družstva).
Vzhledem k takto konstatovaným skutečnostem nedošlo u právního předchůdce stěžovatele odebráním přídělu k žádnému porušení ústavnosti. Ze strany Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci i ze strany přezkumného soudu nedošlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť stěžovateli se dostalo nestranného a spravedlivého procesu při vyčerpání všech dostupných materiálů a důkazů.
Ústavní soud byl proto nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout podle ustanovení čl. 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl předseda senátu ÚS
V Brně dne 22. února 2000