Odůvodnění
Dne 21. 11. 1997 se navrhovatel na Ústavní soud obrátil s ústavní stížností proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 1997, č. j. 19 Co 161/97-59. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 21. 11. 1997. Z písemného podání stěžovatele pak vyplynulo, že rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, nabylo právní moci 22. 9. 1997. S ohledem na- ustanovení § 72 odst. 2 zákona o ústavním soudu by to znamenalo, že stížnost byla podána opožděně. Ústavní soud si tuto skutečnost ověřil dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 6, který mu však potvrdil, že ústavní stížností napadené rozhodnutí nabylo právní moci již 12. 9. 1997. Z tohoto důvodu nelze ústavní stížnost projednat, neboť byla podána opožděně. Podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jeli návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem. Podmínky tohoto ustanovení byly naplněny, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. února 1998 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu