Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
Dne 29. 10. 1998 se navrhovatel obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností: 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 4 To 39/98, 2) s návrhem na obnovu řízení ve věci nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1998, č. j. III. ÚS 161/98-18, kterým byla zamítnuta ústavní stížnost navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 1998, č. j. 8 To 111/98. Protože v jednom podání šlo o dvě různé věci a dvě různá řízení, byl návrh na obnovu řízení ve věci nálezu Ústavního soudu, č. j. III. ÚS 161/98-18, vyčleněn pod zvláštní spisovou značku. Ústavní soud nejdříve přezkoumal návrh z hlediska podmínek pro řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení § 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu musí být nálezy odůvodněny a musí obsahovat poučení, že proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. Obdobně není odvolání přípustné proti usnesení Ústavního soudu podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Řízení před Ústavním soudem je proto v důsledku zvolené podoby specializovaného a koncentrovaného modelu ústavního soudnictví v České republice řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Obdobně zákon o Ústavním soudu nezná možnost obnovy řízení. Podle § 63 tohoto zákona se pro řízení před Ústavním soudem použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení, pokud zákon o Ústavním soudu nestanoví jinak. Použití těchto předpisů přiměřeným způsobem je možné pouze v těch typech řízení, které stanoví čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR a které z hlediska postupu konkretizuje zákon o ústavním soudu, kterým jsou při svém rozhodování soudci Ústavního soudu vázáni. Tento zákon stanoví ve smyslu čl. 88 odst. 1 Ústavy ČR, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení. Návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu nezná, a tudíž v této věci nepřichází do úvahy přiměřené použití ustanovení § 228 a následujících o.s.ř. Druhy řízení a jejich důvody taxativně vypočítává Ústava ČR a proto možnost podpůrného použití ustanovení o.s.ř. nemůže vést k jejich rozšíření, nýbrž může sloužit pouze pro postup při řízení, která jsou v ústavě ČR a v zákoně o Ústavním soudu výslovně uvedena. Zákon o Ústavním soudu také obnovu řízení připouští pouze v řízení o ústavní žalobě proti prezidentu pro velezradu. Z toho třeba dovodit, že obnova v jiných případech není možná, nebot' by zákonodárce musel stanovit jinak,již z toho důvodu, že o obnově rozhoduje soud, který rozhodoval v prvním stupni, což s ohledem na povahu řízení před Ústavním soudem možné není. Jen mimochodem Ústavní soud poznamenává, že i kdyby to bylo možné, bránilo by použití institutu obnovy řízení v tomto případě ustanovení 5 229 písm. b) o.s.ř., nebot' důvody uváděné navrhovatelem je možno uplatnit v jiném řízení. Ústavní soud se proto zabýval nesplněním dalších obecných požadavků na podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. V daném případě zkoumání splnění podmínek pro řízení nepřicházelo do úvahy, nebot' šlo o návrh, který zákon o Ústavním soudu nezná a tudíž přirozeně pro jeho projednání nestanoví nějaké podmínky. Podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, není-li Ústavní soud k jeho projednání příslušný. Podmínky těchto ustanovení byly naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 1998 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu