Usnesení ze dne 2. 10. 2013
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudce Jaroslava Fenyka ve věci ústavní stížnosti A. N., vystupující jako utajovaná svědkyně v trestním řízení dle § 55 odst. 2 trestního řádu, zastoupené JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 73/2012 ze dne 30. srpna 2012 takto:
Výrok
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud usnesením ze dne 20. 6. 2013, č. j. II. ÚS 4593/12-18, řízení o ústavní stížnosti přerušil, neboť z dokumentace přiložené k ústavní stížnosti zjistil, že v projednávané věci bylo ze strany nejvyššího státního zástupce na základě podnětu stěžovatelky podáno dovolání do výroku o náhradě škody v záhlaví označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze (přílohy č. 6 a 7 spisu Ústavního soudu), a proto se rozhodl vyčkat rozhodnutí soudu dovolacího o této otázce, neboť její vyřešení může mít podstatný vliv na rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti.
Podáním ze dne 16. 9. 2013, které bylo Ústavnímu soudu doručeno téhož dne, vzala stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce ústavní stížnost výslovně a v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že na základě dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem zrušil Nejvyšší soud ústavní stížností napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a rozsudkem rozhodl tak, že stěžovatelce přiznal nárok na nemajetkovou újmu, jak se jí domáhala v ústavní stížnosti, byť ne v celém rozsahu.
Dle ustanovení § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě. V takovém případě Ústavní soud řízení zastaví. Protože tato podmínka byla v posuzované věci splněna, Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 4593/12 zastavil, aniž přitom za této procesní situace vydával samostatné procesní rozhodnutí o pokračování v řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 2. října 2013
Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 20. 6. 2013
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudkyně Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti J. P. (jedná se o pseudonym), vystupující jako utajovaná svědkyně v trestním řízení dle § 55 odst. 2 trestního řádu, zastoupené JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 73/2012 ze dne 30. srpna 2012 takto:
Výrok
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje náležitosti § 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí ve výroku o náhradě škody v části, v níž vrchní soud odkázal stěžovatelku se zbytkem nároku na řízení ve věcech občanskoprávních, a to zejména pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z dokumentace přiložené k ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že v projednávané věci bylo ze strany nejvyššího státního zástupce na základě podnětu stěžovatelky podáno dovolání do výroku o náhradě škody v záhlaví označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze (přílohy č. 6 a 7 spisu Ústavního soudu). Tyto skutečnosti současně vyplývají též z oficiálního informačního portálu Ministerstva spravedlnosti (www.justice.cz, InfoSoud). Z těchto údajů rovněž plyne, že Nejvyšší soud o podaném dovolání dosud nerozhodl. Protože předmět dovolacího přezkumu Nejvyššího soudu se shoduje s předmětem přezkumu v řízení před Ústavním soudem, je vhodné, a to i s ohledem na Ústavním soudem proklamovanou zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, jakož i zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, aby Ústavní soud vyčkal rozhodnutí soudu dovolacího o této otázce, neboť její vyřešení může mít podstatný vliv na rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti. Za daných okolností tedy Ústavní soud postupoval dle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu a řízení přerušil do doby, než řízení o uvedené otázce před Nejvyšším soudem skončí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. června 2013
Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu