Plný text
II. ÚS 460/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele K.J., o návrhu ve věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 152/95 a dále o návrhu ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 3 C 191/93, t a k t o :
Návrhy se o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se s poukazem na nesprávné právní závěry domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 7 C 152/95, ze dne 30. 9. 1996, kterým byl zamítnut jako předčasný jeho návrh na poskytnutí transformačního podílu dle zák. č. 42/1992 Sb., neboť se mu nepodařilo prokázat, že provozuje zemědělskou výrobu.
Ze stejného důvodu se navrhovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 3 C 191/93, ze dne 21. 12. 1995, kterým byl zamítnut jeho návrh na vydání 1
ÚS 460/98 živého a mrtvého inventáře, neboť se mu nepodařilo prokázat, že je oprávněnou osobou ve smyslu § 20 a § 4 zák. č. 229/1991 Sb.
Dle ustanovení § 72 odst. 2 lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 7 C 152/95, Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 20 Co 229/97-54, ze dne 4. 11. 1997, kterým bylo rozhodováno o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, čj. 7 C 152/95-28, ze dne 30. 9. 1996, a který je právě oním posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, byl zástupkyní navrhovatele doručen 3. 12. 1997. Vzhledem k tomu, že návrh na ústavní stížnost byl podán k poštovní přepravě teprve dne 2. 11. 1998, je ústavní stížnost v této části, směřující do rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 152/95, opožděná (§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Dále Ústavní soud, pokud jde o ústavní stížnost týkající se věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 191/93, z tohoto spisu zjistil, že navrhovatel dne 15. 1. 1998 oznámil soudu, že bere návrh zpět a soud prvého stupně usnesením, čj. 3 C 191/93-146, ze dne 26. 1. 1998, řízení zastavil. Přípisem ze dne 8. 2. 1998 navrhovatel podal proti tomuto usnesení odvolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.
Dle ustanovení § 75 zák. č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
II. ÚS 460/98 Ústavní soud má za to, že pokud o odvolání navrhovatele nebylo odvolacím soudem rozhodnuto, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť ve smyslu shora citovaného ustanovení běží dosud ve věci vedené u Okresního soudu v Rychnově pod sp. zn. 3 C 191/93 řízení a nelze vyloučit poskytnutí ochrany stěžovateli již v rámci tohoto řízení před obecnými soudy. Za této situace nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele i v této části dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh nepřípustný.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová V Brně dne 18. 6. 1999 soudkyně Ústavního soudu