Plný text
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. J. P., zastoupeného JUDr. H. K., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 1 Co 177/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Č. Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. 15 C 2/99, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 2. 8. 2000 se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 1 Co 177/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Č. Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. 15 C 2/99, jímž tento soud zamítl jeho žalobu na ochranu osobnosti. Jeho práva na ochranu osobnosti měla být porušena tím, že byl nezákonným způsobem předveden dne 10. 7. 1997 Policií ČR na Okresní úřad vyšetřování v Táboře. Uvedl, že se označenými rozhodnutími cítí dotčen na svém právu na lidskou důstojnost a osobní čest. Zároveň byla údajně omezena jeho osobní svoboda. Navrhovatel v tom spatřuje porušení čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Napadenými rozhodnutími byl dle jeho názoru porušen i čl. 4 Ústavy Č. republiky, dle kterého jsou základní práva a svobody pod ochranou státní moci. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání (§ 42 odst. 1 písm. a) a odst. 2, § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Z připojeného spisu Krajského soudu v Č. Budějovicích, pobočka v Táboře, sp. zn. 15 C 2/99, Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 1 Co 177/99, bylo navrhovateli doručeno dne 22. 5. 2000. Tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Č. Budějovicích ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. 15 C 2/99, kterým byla zamítnuta žaloba na ochranu osobnosti. Vrchní soud na rozdíl od soudu první instance dospěl k závěru, že předvedením stěžovatele P. Č. republiky k soudnímu jednání nebyl porušen zákon.
Srovnáním data podání stížnosti k poštovní přepravě (2. 8. 2000) a data doručení napadeného usnesení Vrchního soudu (22. 5. 2000) bylo zjištěno, že návrh byl podán po lhůtě stanovené v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byl návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnut.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2001 JUDr. Jiří Malenovský soudce zpravodaj