Odůvodnění
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 15.12. 1997, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 12 Co 476/97 ze dne 28.8. 1997 a Okresního soudu Plzeň-město, sp.zn. 11 C 143/96 ze dne 4.6. 1997, kterým bylo rozhodnuto, že zastoupení navrhovatele společenskou organizací S. se nepřipouští.
Stěžovatel uvádí, že požadoval zastoupení pouze pro některé úkony, taxativnost v plné moci vyjmenované, nikoli pro zastoupení před soudem při ústním jednání. Současně požádal Ústavní soud o prodloužení zákonné 60ti denní lhůty v důsledku odmítání zastoupení advokáty.
Ústavní soud však konstatuje, že S., jako společenská organizace, nemůže být zástupcem na základě plné moci, a to ani k jednotlivým procesním úkonům. Podle ustanovení § 24 druhá věta o.s.ř., může být takovým zástupcem pouze fyzická osoba, nejedná-lise o zastoupení podle
II.ÚS 471/97
§ 26 o.s.ř., kdy za určitých tam stanovených podmínek může být takovým zástupcem odborová organizace nebo Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže.
Za takto konstatovaných skutečností byl Ústavní soud nucen podle § 43 odst.1 písm.c) zák.č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 20.1.1998