Usnesení ze dne 28. 2. 2013
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy J. N., soudce Stanislava Balíka a soudkyně D. L. ve věci návrhu Z. D., na zrušení ústavního zákona č. 71/2012 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, a na zrušení zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podaným návrhem se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených normativních právních aktů, v důsledku jejichž přijetí a vyhlášení měla být porušena ustanovení čl. 3 odst. 1 a čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho projednatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k následujícím závěrům.
Stěžovatel nejprve namítl podjatost všech soudců II. senátu Ústavního soudu. O podaných námitkách rozhodl ve smyslu § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu I. senát, který je svým usnesením ze dne 13. února 2013 zamítl a potvrdil, že II. senát Ústavního soudu ve složení J. N., Stanislav Balík a D. L. není vyloučen z projednání a rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 4731/12. Tím odpadla překážka, pro kterou se II. senát věcí nemohl dále zabývat. Ústavní soud následně zjistil, že stěžovatel se domáhá přezkumu právních předpisů - ústavního zákona a zákona - s odkazem na ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy České republiky, jakož i ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 74 a § 76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněn podat pouze ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto předpisu, anebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených v § 119 odst. 4 téhož zákona. Ačkoli se stěžovatel odvolává na § 74 zákona o Ústavním soudu, podmínkám v něm uvedeným zjevně nedostál, když ve vztahu k navrhovateli nebylo vedeno žádné právní řízení, v němž by ustanovení napadených právních předpisů byla aplikována, navrhovatel ani nerozporuje žádné opatření, ani netvrdí jiný zásah orgánu veřejné moci, který by jej zkrátil na základním právu či svobodě. Ve své podstatě se tudíž ze strany stěžovatele jedná o návrh na zahájení řízení o tzv. abstraktní kontrole norem, k jehož iniciaci není ex lege oprávněn, neboť takový samostatný návrh, tedy bez nutnosti jeho spojení s ústavní stížností, mohou podat pouze privilegované subjekty nadané tímto právem v ustanovení § 64 zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na řečené se již Ústavní soud nezabýval ani otázkou splnění dalších formálních náležitostí návrhu, především podmínkou obligatorního právního zastoupení navrhovatele, ani jeho vlastní argumentací, neboť by to bylo za daných okolností nadbytečné.
Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než aby návrh podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) téhož předpisu odmítl pro zjevnou neoprávněnost navrhovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 28. února 2013
J. N., v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 13. 2. 2013
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve složení Ivana Janů, předsedkyně a soudci Vojen Gűttler, Pavel Holländer ve věci ústavní stížnosti Z. D., bez právního zastoupení, takto:
Výrok
II. senát ve složení J. N., Stanislav Balík, D. L., není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci II. ÚS 4731/12.
Stěžovatel Z. D. ve svém podání ze dne dne 17. 12 2012 vznesl námitku podjatosti II. senátu Ústavního soudu.
Členové II. senátu se jednotlivě vyjádřili, že se seznámili s obsahem námitky podjatosti a nejsou jim známy žádné okolnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání ústavní stížnosti vedené pod sp.zn. II. ÚS 4731/12. Jsou toho názoru, že okolnosti, které uvádí stěžovatel ve svém rozsáhlém podání, důvodnost takové námitky založit nemohou.
Senát určený rozvrhem práce pro rozhodnutí o vyloučení soudců neshledal, že by byly dány důvody pro jejich vyloučení, s ohledem na to, že žádné okolnosti naplňující podmínky ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu nebyly shledány. Proto rozhodl I. senát Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 13. února 2013
Ivana Janů, v.r. předsedkyně I. senátu