Odůvodnění
Stěžovatelka napadla ústavní stížností rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 1996, č. j. 44 Ca 37/96-23. Tento rozsudek byl doručen právnímu zástupci stěžovatelky dne 3. 9. 1996 a téhož dne nabyl právní moci. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v tehdy platném znění, bylo stížnost třeba podat do 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva připouští. Ode dne právní moci rozsudku, který byl napaden ústavní stížností, však uplynula podstatně delší doba. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem, aniž bylo třeba zkoumat otázku nepřípustnosti návrhu, když věc se vracela příslušnému pozemkovému úřadu k rozhodnutí ve věci podle § 9 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. února 1999 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu