Odůvodnění
Podaným návrhem, který došel Ústavnímu soudu dne 22.12. 1997, nazvaným jako odvolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, se stěžovatel domáhá uznání nároku na odškodnění za smrt otce, který zemřel na následky věznění v koncentračním táboře, a to po osvobození americkou armádou. Datum úmrtí bylo stanoveno na den 17. června 1945.
Česká správa sociálního zabezpečení nárok na odškodnění neuznala, a to v důsledku toho, že zesnulý nesplňoval podmínky § 2 zák.č. 217/1994 Sb. ve vztahu na § 2 odst. bod 5 zákona č. 255/1946 Sb. Rozhodující úlohu v tomto rozhodnutí sehrál restriktivní výklad zmíněného ustanovení ve vztahu na limitující datum 4.5. 1945. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal a jeho odvolání bylo postoupeno k vyřízení Vrchnímu soudu v Olomouci. Stěžovatel k dotazu vrchního soudu vzal své odvolání zpět.
Posledním řádným rozhodnutím je tedy rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21.11. 1995. č.j. 380 327 476/DO. 1
I I. ÚS 483/97
Ústavní soud může jednat pouze v případě, byla-li ústavní stížnost podána v termínu do 60 dnů od právní moci posledního zákonného procesního prostředku. Zákonná lhůta nebyla dodržena, rovněž tak nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Ústavní stížnost nebyla podána advokátem.
Uvedené procesní překážky pro jednání Ústavního soudu nelze odstranit, a proto bylo nutno podle ustanovení § 43 odst.1 písm.b) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítnout.
Lze však přisvědčit stěžovateli, že zvláštní tvrdost, interpretovaná při výkladu § 2 zákona č. 217/1994 Sb. ve vztahu na § 2 odst.1 bod 5 zákona č. 255/1946 Sb., pokud se týká limitující lhůty, byla Ústavním soudem v jeho nálezech překonána. Je proto výlučně na České správě sociálního zabezpečení, zda v obnoveném řízení by svůj původní výrok nezměnila.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka Soudce Ústavního soudu V Brně dne 21.1. 1998
2