Plný text
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti společnosti Kaufland Česká republika, v.o.s., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem se sídlem [adresa] proti rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2005, čj. 5509/05-2001-021, a rozhodnutí Celního úřadu Česká Lípa ze dne 8. 4. 2005, čj. 2091/05-1562-03, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 9. 2005, se stěžovatelka s odkazem na porušení svého vlastnického práva, zaručeného čl. 11 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem a Celního úřadu Česká Lípa.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Celní úřad Česká Lípa při místním šetření v provozovně stěžovatelky v České Lípě, Mimoňská 3095, rozhodl o zajištění výrobků, blíže specifikovaných v napadeném rozhodnutí. O odvolání stěžovatelky rozhodlo Celní ředitelství Ústí nad Labem dne 29. 6. 2005, pod čj. 5509/05-2001-021, tak, že je dle ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zamítlo. Rozhodnutí odvolacího orgánu obsahuje mimo jiné poučení, že proti němu lze ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení podat žalobu na jeho přezkoumání u Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Dotazem na oddělení evidence správních žalob Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo zjištěno, že stěžovatelka napadla rozhodnutí celního ředitelství dne 8. 9. 2005 správní žalobou, o níž nebylo doposud rozhodnuto.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti. Primárně se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti ústavní stížnosti.
Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Ústavní stížnost je totiž koncipována jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto se snaží své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci minimalizovat. Je oprávněn jejich rozhodnutí přezkoumávat pouze tehdy, jestliže před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, které jsou v procesní dispozici stěžovatele. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci (srov. I. ÚS 534/99, II. ÚS 102/02). V projednávané věci podala stěžovatelka ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího celního orgánu, ačkoli je současně napadla žalobou na jeho přezkoumání u Krajského soudu v Ústí nad Labem, a toto řízení není pravomocně skončeno. Ústavní stížnost je tedy podána ve stádiu, kdy o věci nebylo rozhodnuto konečným způsobem. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. K takové nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva. Takový postup by vedl k tomu, že by rozhodnutí o správní žalobě zůstalo nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty. Za tohoto stavu není Ústavní soud s ohledem na zásadu subsidiarity oprávněn napadená rozhodnutí celních orgánů přezkoumávat.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2005
Stanislav Balík, v.r. soudce zpravodaj