Plný text
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti L. K., zastoupeného JUDr. R. S., t a k t o :
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Návrhem ústavní stížnosti, která došla Ústavnímu soudu dne 3. 11. 1999, brojí stěžovatel proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, ve kterém mu bylo oznámeno, že ani na základě jeho nového podnětu nebyly zjištěny důvody k podání stížnosti pro porušení zákona. Ve sdělení se dále uvádí, že opakovaně byla ministerstvem přezkoumávána správnost stěžovatelova odsouzení a rovněž tak mu byla vysvětlena i otázka jeho obhajoby, a to i v podrobném vyrozumění, které mu bylo posláno Nejvyšším státním zastupitelstvím v Brně dne 13. 1. 1995 pod sp. zn. NZz 2105/94.
Tomuto sdělení ministerstva stěžovatel vytýká, že nebylo podepsáno ministrem, čímž je protiprávní, neboť bylo vydáno osobou ministrovi podřízenou.
Zavádějící omyl stěžovatele spočívá v tom, že pouhé sdělení ministerstva považuje za jeho rozhodnutí.
Stížnost pro porušení zákona je jedním ze dvou mimořádných opravných prostředků. Podle znění ustanovení § 266 odst. 1 tr. ř. ministr spravedlnosti může podat stížnost pro porušení zákona, takže podání stížnosti pro porušení zákona je fakultativní. Je proto plně v jeho pravomoci, zda podnět k podání stížnosti přijme nebo nepřijme. Přijetí takovéhoto podnětu je právně nevynutitelné.
Citované zákonné ustanovení zmocňuje k podání stížnosti pro porušení zákona pouze ministra. Jeho podpis je proto nutný na podpisu uplatněné stížnosti, nikoli na jiných opatřeních procesní povahy.
Ústavní soud byl proto nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl předseda senátu ÚS
V Brně dne 1. prosince 1999