Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele J. H., o ústavní stížnosti proti usnesením Vrchního soudu v Praze čj. Noc 207/2010-84 a Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 25 Co 386/2010-91, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 2. 2011, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel přípisem ze dne 28. 2. 2011 vyzván k odstranění jejích vad. Zejména byl poučen o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Současně byl upozorněn na následky neodstranění vytknutých vad. Přestože tuto výzvu obdržel oproti podpisu dne 5. 3. 2011, nijak na ni ve stanovené lhůtě nereagoval.
Ústavní soud dodává, že vzal v úvahu i přípis určeného advokáta V. K. ze dne 22. 3. 2011 včetně žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad. Ústavní soud vzal pro tuto věc za rozhodné to, že stěžovatel sám s Ústavním soudem nikterak, ani po odmítnutí advokáta V. K. jej zastupovat, nekomunikoval a nevyužil sám ani více než desetidenní prodlevy od doručení citovaného přípisu do okamžiku rozhodnutí.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než vadnou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2011
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj