Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. R. H., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, č.j. 14 Nc 824/97-8, ze dne 16. 3. 1998, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 7. 9. 2001 obdržel Ústavní soud stížnost paní J. R. H., ve které poukazuje na soustavné porušování jejích práv v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 14 Nc 824/97, které je navíc ze strany orgánů činných v trestním řízení protiprávně tolerováno. Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 30, § 31, § 34, § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad podání. K tomu jí stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatelku upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu § 43 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovatelce doručena dne 5. 10. 2001. Na tuto výzvu reagovala stěžovatelka sdělením, že se obrátila na Českou advokátní komoru s žádostí o určení advokáta, který by ji zastupoval v řízení o ústavní stížnosti, avšak určený advokát toto odmítl. Dále stěžovatelka upřesnila, v čem spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv a svobod a také čeho se domáhá - "zastavení a zrušení usnesení 14 Nc 824/97". S přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti a listin k ní přiložených, zejména usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 1998, č.j. 15 Co 456/98-21, vydaném ve věci způsobilosti k právním úkonům stěžovatelky, kterým bylo mj. odmítnuto odvolání stěžovatelky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 3. 1998, č.j. 14 Nc 824/97-8, co do výroku o zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům a do výroku o nařízení důkazu znaleckým posudkem, Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka napadá právě citované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula a stěžovatelka nesplnila povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, neboť nebyla předložena řádná plná moc, odpovídající § 31 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Kromě toho je třeba ústavní stížnost pokládat za návrh, který je nepřípustný ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z toho důvodů, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje a kdy se tedy ochrany práv a svobod může domáhat jiným zákonným způsobem. Řízení ve věci samé, jak lze odvodit z podání stěžovatelky, dále pokračuje, přičemž stěžovatelka má k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro ní nepříznivému meritornímu rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 12. listopadu 2001