Odůvodnění
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst.1 písm.c) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel zaslal dne 14. 1.1997 k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cdon 564/96, ze dne 20.listopadu 1996, ve kterém Nejvyšší soud ČR zamítl dovolání podniku Z.L. Domáhá se jeho zrušení společně s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1994, č. j. 13 Co 525/94 - 98.
Stěžovatel tvrdí, že bylo prokázáno porušení zákona při proběhlém soudním řízení a tím i ohrožení práva vlastnického a ohrožení práva na úhradu řádně uplatněných přihlášek věřitelů do konkurzního řízení. 1
II.ÚS 54/97
Ve svém zamítavém rozsudku o dovolání ze dne 20.11.1996 rozhodl Nejvyšší soud ČR, že předmětná nemovitost S., nemohla být znárodněna podle novější právní úpravy dle zákona č. 114/1948 Sb. ze dne 28.4. 1948, neboť již sám název zákona č. 114/1948 Sb. " o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů" vymezoval záměr tohoto zákona na znárodnění některých dalších, dosud neznárodněných podniků a závodů, nikoli na provádění revize již dříve provedeného znárodnění konkrétní obchodní společnosti.
Stěžovatel tvrdí, že zamítavý rozsudek Nejvyššího soudu ČR po přečtení celého názvu zákona,, O znárodnění některých dalších průmyslových podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků" č. 114/1948 Sb. se jeví jako nesprávný, neboť úmyslem tohoto zákona bylo upravit některé poměry znárodněných a národních podniků. Poukazuje dále na skutečnost, že samotnou nejrozsáhlejší část zákona č. 114/1948 Sb. tvoří právě čl. II., který mění a doplňuje dekret č. 100/1945 Sb., a proto zákon č. 114/1948 Sb. nemohl samozřejmě působit zpětně, ale až od své účinnosti t. j. ode dne 28. 4.1948, přesněji ode dne vydání 2.6.1948, kdy upravoval a měnil dekret č. 100/1945 Sb.
K posouzení ústavní stížnosti si ústavní soud podle ustanovení § 42, odst. 3 a § 76, odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., vyžádal spis, sp.zn. Cdon 564/96, vedený u Nejvyššího soud ČR.
Ze spisového materiálu soud zjistil, že rozsudky soudu (stupně a soudu odvolacího a dovolacího byla uložena povinnost s. p. Z.L. uzavřít dohodu o vydání věci, a to nemovitost domu č.p. [č.p.] v P. se st. p.č. 521 v katastrálním území P. s oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 5 zák. č. 87/1991 Sb.
II.ÚS 54/97
Oprávněné osoby dle ust. § 3 zákona č. 87/1991 Sb. se domáhaly výzvou, která byla adresována výše uvedenému podniku v likvidaci, o vydání výše uvedených nemovitostí a uzavření dohody o vydání věci ve smyslu ust. § 5 odst.4 zákona č. 87/1991 Sb.
Z.L., odmítl vydání nemovitostí s tím, že jde o nemovitosti, které byly znárodněny v období před 25.2.1948.
Předmětem ústavní stížnosti je proto posouzení otázky, zda a v kdy v daném případě přešly výše uvedené nemovitosti na stát ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 87/1991 Sb. Firma N. a Z., měla do své majetkové podstaty zahrnutou předmětnou nemovitost, která byla znárodněna dekretem prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. ze dne 24.10.1945, ve znění zákona č. 114/1948 Sb., a to dnem vyhlášení dekretu, kterým byl 27.říjen 1945.
Zákon č.114/1948 Sb. novelizoval ustanovení § 4 dekretu č. 100/1945 Sb. v tom směru, že umožnil zahrnout do majetku znárodněného majetku i majetek sloužící podniku, a to i v případě, že patřil jiné osobě odlišné od vlastníka firmy. K přechodu nemovitostí na stát, podle tohoto ustanovení, došlo v rozhodném období zák. č. 87/1991 Sb., a nikoli dnem 27. 10. 1945.
Zákon č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, z 28. 4. 1948 upravil svou účinnost tak, že ji v článku II, ustanovení § 1 stanovil ohledně znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů se zpětnou účinnosti od 1.1.1948 a v článku IV, ustanovení § 2 ohledně změn a doplňků dekretu č. 100/1945 Sb., stanovil účinnost dnem vyhlášení zákona č. 114/1948 Sb.
II.ÚS 54/97 Za této uvedené právní úpravy nebyla ustanovení zákona č. 114/1948 Sb. uplatnitelná co do rozsahu předmětu znárodnění na majetek již znárodněný podle dekretu č. 100/1945 Sb. Ústavní soud na základě prozkoumání spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná, neboť nedošlo k porušení ústavnosti a zákonnosti. V předmětné věci postupovaly soudy v souladu s platnými, obecně závaznými právními předpisy. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 7. května 1998